o mně aneb něco málo z života mého

Má cesta k minerálům byla docela snadná. Dá se říct, že jsem nenašla já zálibu v minerálech, ale že si minerály našly mě. Moje babička, nejenže mluvila s duchy a vykládala karty, ale také mě brávala na hledání minerálů. Vždy jsme našli nějaký minerál a babička mi o něm dlouze vyprávěla. O léčivých účincích, o vlastnostech, o tom, jak minerál uchovávat, čistit, nabíjet i programovat. Tím, že jsem u ní víceméně vyrůstala, to bylo snadné. A mě vždycky bavilo poslouchat jejímu vyprávění. O každém minerálu měla připravený poutavý příběh, povídala mi, který andílek ho hlídá a spoustu dalšího.

Cesta k minerálům tedy byla jasně daná, i věštit z minerálů jsem se naučila právě od babičky.

Pak už bylo snadné vyrábět z minerálů náramky a figurky, i když kdysi nebylo snadné se k takto opracovaným minerálům dostat, vlastně si ani nepamatuji, že by se to někdy povedlo.

Před 12 lety jsem zkoušela svůj první výrobek z křišťálové pryskyřice a minerálů. Skloubit tyto dvě složky mě vždy lákalo, a když se naskytla tato možnost, neváhala jsem ani na chvíli. Je pravda, že zpočátku se mi to nedařilo, a než jsem došla výsledků u orgonitů, které vidíte dnes, trvalo přes 3 měsíce pokusů a omylů. Už jsem toho chtěla i zanechat, když přišel sen s návodem, jak postupovat, čeho se vyvarovat. Tak jsem to naposledy zkusila a ejhle, ono to vyšlo. Tak jsem započala cestu orgonitů, figurek z minerálů a pryskyřice a stromečků života.

Tato cesta pokračuje dále, stále se zdokonaluji, kupuji nejkvalitnější pryskyřici i minerály pro výrobu, abyste se těšili ze svého orgonitu co nejdéle. Samozřejmě, nic není nerozbitné, ale pryskyřici volím tak, aby byla co nejvíce odolná proti nárazu a rozbití.

Nastal čas k zamyšlení a přemýšlení. Nemoc vždy člověka k tomuto nutí. Naučila jsem se žít s nemocí, která nezná slovo vyléčení. Je jako mé dvojče - od narození se mnou. Někdy mě potrápila více, jindy méně. V těchto 14 dnech - které jsem strávila na cestách - přemýšlela jsem, zda se připomněla v plné síle a proč. A po všech vyšetřeních dozvěděla jsem se vše. Ale všechno po pořádku.

Věděla jsem, že musím hodnotit celý svůj život a hledat souvislosti. Vždy se něco opakuje, vše probíhá ve vlnách. Musela jsem se ponořit do vzpomínek a v tom mi pomohli andělé. Člověk si nevybaví vždy vše, ale to opakující se má hluboko ve své mysli.

Jelikož nemoc udeřila pár dní po tom, co jsem objevila tělo svého milovaného tatínka, začala jsem ne životem, ale smrtí. A smrt vždy byla klíčem, varováním.

Smrt a život, jak toto spolu úzce souvisí. Bez života by nebyla smrt a bez smrti by nebyl život. Bez života by nebyla láska a bez smrti by nebyly emoce. A emocemi vše začíná. Život bez lásky stává se prázdným. Láska je kořením našeho života. A láska bez života nebyla by ničím.

Začala jsem tedy přemýšlet o lásce - Co je vlastně láska? Ach ano, je to cit, který chtějí mít u sebe všichni. Láska. Proč je někomu dopřána a jinému upírána? Proč je na světě taková nespravedlnost? Copak si všichni nezaslouží lásku? V lásce tkví vše, každá nemoc. Láska je nastavením našich srdcí. I já jsem začala přemýšlet o lásce a začala ji vidět v jiném světle. Pochopila jsem, že i nenávist je součástí lásky.

Vše začalo mým narozením. Můj tatínek mě miloval tělem i duší - když jsem byla hodná, i když jsem zlobila. Miloval mě, když nemoc působila mi velkou bolest, i když nemoc o sobě nedávala vědět. Miloval mě za všech okolností a nikdy mě neopustil. Maminka mnoho lásky mi nedávala, neuměla milovat. V jejích očích byla láska trochu jiná. Milovala sebe. Byla krásná, to ano. A uměla toho vždy využít. Malý, nemocný človíček byl pro ni přítěží. Až těsně před svou smrtí pochopila, o čem láska je a jaká tajemství v sobě ukrývá. Takže láska a nenávist. Nenávist je také odrazem lásky, jen člověk bez lásky a nenávisti k nám nic necítí. Nenávist patří k lásce. Pokud jste někomu lhostejní, pak vás nikdy nemiloval, a tudíž vás nemůže ani nenávidět. Člověk, který vás nenávidí, v hloubi duše má vás rád. Tedy i má maminka mě milovala, jen její vlastní ego toto nevidělo.

Svou velkou lásku potkala jsem už v roce 1989, ale tehdy byla jsem ještě mladá a nevybouřená. Kdybychom spolu začali v té době, těžko bychom nyní byli spolu.

Vše má svůj čas a je dobré si na ten čas počkat. Naše chvíle přišla v roce 1991. A tato láska trvá dodnes. Slíbila jsme si v dobrém i zlém, ve zdraví i nemoci - a toto jsme nikdy nepoužili. Pro mnoho lidí zdá se náš vztah dokonalý a já si to myslela donedávna také. Až nyní jsem procitla a zjistila, že to tak není. Myslela jsem, že dávám do našeho vztahu mnoho lásky, a přitom to byl můj manžel, který dával lásku do našeho vztahu za nás, za oba. Věnovala jsem se vám všem, dvacet hodin denně, 365 dní v roce. Na spánek mi nezbýval čas. A na naši lásku? Když jste mě žádali ve dne v noci o pomoc, o konzultaci s andílky, vždy měl můj manžel pochopení, i když by mě měl nejraději občas také sám pro sebe. On se mnou zůstal, miloval mě celou dobu, a já? Dávala jsem svůj čas a svou lásku vám, a až nyní vidím, že to byla chyba. Ne u všech, mnozí z vás si mého času a pomoci skutečně váží, mnohým z vás andílci pomohli. Ale je zde pár takových, kteří si můj čas a lásku nezasloužili, a já se jim věnovala ve dne v noci, vždy když to potřebovali a prosili, ať je vezmu hned. A poučení?

Není dobré rozdat se, v dobré víře, ale investovat svůj čas také do své lásky. Člověk měl by myslet také na ty, kteří ho milují a dát část lásky také jim. A opět mě to přivádí ke smrti.

Smrt je krásná, uklidňující. Vím, o čem hovořím, neboť když jsem byla malá, téměř jsem se utopila, a smrt jsem měla možnost pocítit na vlastní kůži. Byly mi 3 roky a mým zachráncem byl devítiletý kluk. Ale zpět ke smrti. Co mi má smrt říci? Přišla jsem o pár lidí, kteří vryli svou stopu do mého srdce, a nikdy jsem nepřemýšlela, proč museli zemřít. Prostě šli na lepší místo, ve chvíli, kdy jejich svíčka života dohořela. Po každé této smrti se mi přitížilo, a vše vygradovalo smrtí mého tatínka. Ale proč? Zůstalo snad prázdno v srdci? Ne, srdce se ještě více naplnilo - jejich láskou. Nedokázala jsem brečet, nedokázala jsem... A proč taky? Navštěvují mě a navštěvovali - tedy mám možnost s nimi být. A to je špatně. Ale je to jen část skládanky. Vidím je, slyším, ale obejmout je nemohu, nevydávají žádné teplo, jako jejich těla vydávala.

Smrt mé babičky - co mi dala a co mi vzala?

Když zemřela, byla jsem v lázních. Jako každý rok. V noci ztropila jsem rámus, že zemřela. Nikdo mi nevěřil. Prý jen zlý sen malé holky - říkali sestřičky. Dostala jsem injekci na uklidnění a na spaní. Ráno přišel telegram - babička zemřela v noci a tatínek si pro mě jede. Pro všechny to bylo velké překvapení, nikdo nedokázal pochopit, jak je možné, že jsem to věděla. Neplakala jsem. Ani na pohřbu, ani po něm. Pár dní po pohřbu začal se můj zdravotní stav zhoršovat, a nikdo nevěděl proč. Vlastně jsem nad tím nikdy nepřemýšlela, až nyní.

Pak byl dlouho klid. Nikdo nezemřel. Taky jsem se v té době více soustředila na mého tatínka. A nemoc spala dál. Dala jsem lásku tomu, kdo se o mě staral, a to bylo v pořádku.

První větší atak přišel před pár lety. To už jsem se věnovala vám všem.

Můj 21. letý synovec zemřel. Autonehoda. Spěchal do práce. Praskla mu pneumatika, selhalo řízení. Pár dní předtím auto nechal zkontrolovat. Byl plný života, měl spoustu plánů.

Proč ale přišel atak? Co ho zapříčinilo? Tak jsem začala přemýšlet. Co bylo špatně mezi námi? Ano, když chtěl přijet na návštěvu, vždy jsem měla plno práce, vždy se věnovala vám. Tato nespravedlnost hlodala mé srdce. Člověk, který si mě vážil a obdivoval mě, chtěl radu, nebo jen svůj čas chtěl strávit v mé blízkosti, byl odstrčen na druhou kolej. Mladý život byl ukončen, a já za jeho života věnovala mu pramálo svého času.

Další větší atak přišel před rokem. Cítila jsem smrt velice blízko, viděla Azraela a jeho varovný prst. A co tomu předcházelo? Opět to byla smrt blízké osoby. Možná vám tento vztah mě a této osoby přijde zvláštní. Byla to bývalá partnerka mého manžela. Nikdy jsem jí nepovažovala za sokyni, protože jsem svému muži věřila. A navíc, kdyby si s ní chtěl něco začít, tak by to udělal, i kdyby měl kouli na noze. Seznámily jsme se asi před 8 roky. Jezdila k nám a my k ní. A pak už jezdila ona k nám - trávila čas s mým manželem, protože já se věnovala vám. Chtěla opustit přítele, prodat dům, odstěhovat se. Začít nový život, někde jinde. Nakonec se jí to splnilo - i když jinak, než si představovala. Pracovala, starala se o děti, aby se měli dobře - a její srdíčko to nevydrželo. Říkala jsem jí, ať zvolní, a ona mi tehdy řekla - až po tobě. Už v tu chvíli, kdy zemřela, mě to donutilo přemýšlet. Ale vydrželo mi to jen do doby, než atak nemoci zmizel. Pak opět jsem se věnovala vám, ve dne i v noci. Tehdy za mnou přišel Rafael se zvednutým prstem. Nemohla jsem dýchat, čekala jsem Azraela, ale ten stál opodál. Rafael stál tiše a pak oba dva ke mně promluvili, tedy napsala jsem si to, abych o jejich slovech později přemýšlela, ale nikdy jsem to neudělala. Až nyní. Řekli toto:

"Dýcháš pro ostatní a pro sebe ti dechu nezbývá, tvé plíce i tělo onemocní, bys pochopila, co nyní udělat máš. Jsi mučedník, který zasvětil svůj život lidem, však také svou rodinu máš, po celý každý týden leží ladem, a ty si jí nevšímáš. Na jídlo a spánek nezbývá ti čas, věnuješ se lidem, znova, a pak zas. Jsi jen člověk, byť skrze tebe hovoříme a svá poselství pronášíme. Pozemský anděl také odpočívat musí, proto tě zástup andělů prosí, rozděl dny na své poslání i volný čas, jinak tě stihne onemocnění zas. Tvé pomoci si velmi vážíme, přijímáme z tvých úst prosby lidí, energii i světlo své ti nyní posíláme, pomocnou ruku již cítíš a vidíš. Jednou kdosi ošklivě tě pohanil, léčit své chyby na tobě zkusil, nezlob se naň, zloba na sebe jej provází, však poučit se musí. Rafael léčí nemoc seslanou, by pochopilas, co po tobě se žádá, rozpouští ji každým dnem i hodinou, zdraví k tvým nohám nyní skládá."

Přemýšlím nyní o těchto slovech jejich, přijímám a odpouštím. Mnoho pravdy v nich se ukrývá, pravdy, kterou neviděla jsem, když tato slova pronášeli. Jednoho dne naplní se vždy proroctví andělů, a pak teprve pochopíme význam jejich slov. Nikdy jsem nepochybovala o tom, že jsou moudří a vidí více, než

Pro někoho anděl, pro jiné ďábel? Jaká jsem ve skutečnosti? To musí posoudit každý sám.

Věnuji se vám už dlouhou dobu, vlastně od malička jsem si pohrávala s věštbami, které se většinou plnily. Většinou, to je krásné slovo. Používám karty, ale také vedení andělů, jejich slova, myšlenky, když ke mně promlouvají. A nejen andělé. Někdy padne otázka, zda andělé mluví pravdu, zda skutečně vidí do budoucnosti? Já bych řekla, že ano, mluví pravdu a vidí do budoucnosti, ale takové, jakou máme nyní nastavenou, tedy v tomto okamžiku. Jdeme po určité cestě, která má tisíce cestiček. Cokoliv uděláme, jakkoliv se rozhodneme, scházíme právě na jednu z těchto cest. Andělé předem nevidí, na jakou cestičku vstoupíme, protože nám byla zachována svobodná vůle. My se rozhodujeme. Tedy jsou určitě situace a také budoucnost, kterou si můžeme ovlivnit, můžeme jí jít naproti, ale jsou i situace, kterými prostě projít musíme. Také překážky nám vstupují do cesty, abychom si uvědomili, co skutečně chceme, nebo procházíme překážkami, protože se prostě na námi zvolené cestě nacházejí. Pak stačí se jen zastavit, uklidnit svou duši a naslouchat svému vnitřnímu já.

Astrologie a numerologie, genealogie, to vše jsou nauky o nás samých, o našich předpokladech, o tom, co nám sudičky přisoudily před naším narozením, tedy naše dispozice pro život. Někdo se rodí se šťastnou hvězdou nad sebou, někdo se musí za své štěstí hodně prát. Ale každý z nás má něco pozitivního, i něco negativního uvnitř sebe. Není člověka, který by byl naprosto nešťastný nebo naprosto šťastný. Každá mince má dvě strany, a tak je to i u člověka. Co nám padne, panna nebo orel, to záleží na našich dispozicích, které jsme do života dostali.

Pracuji také s energiemi, s duchy, ale také pomáhám lidem zbavit se démonů, skutečných nebo vnitřních. Někdy jsme obklopeni zlem, negací, kterou si nepřejeme, ale neumíme s ní sami pracovat. Mnoha lidem je třeba dodat pozitivní energii.

A nyní už k názvu, který jsem pro tento článek zvolila. Anděl nebo ďábel? Sama se držím andělského hesla, že naděje umírá poslední. Naděje je něco, co nás žene dál, díky čemuž můžeme růst a uvědomit si své chyby. Pokud nemáme naději, nemůžeme nalézt ani sami sebe. Má loď zvaná naděje sbírá trosečníky a ukazuje jim sebe samé. Naděje podporuje sebevědomí. Někdy naděje není, ale to není tak často. Ale mnoho lidí, kteří nemají naději, utápí se ve svých vlastních negacích, nevidí žádné světlo na konci tunelu, nic pro to neudělají. Proč taky. Pokud ale člověk má naději, pokud vidí to světýlko, i když hodně vzdálené, zatouží po tom uvidět ho zblízka. Ano, naděje je světlo, které vysílají andělé, pozitivní světlo. Někdy právě ta naděje je to jediné, co nás nakonec posune na naší cestě dál. Ale i pro to světýlko musíme my sami něco udělat, musíme vykročit, ne jen vyčkávat, co se stane, co nám spadne do klína. Pokud naděje ukáže své plody, pokud té naději také lidé pomůžou, společně s andílky, pak jsem anděl. V opačném případě ve mně lidé toho anděla nevidí. Ale je to tak správné, vždyť není člověk ten, aby se zavděčil lidem všem. Nikdy jsem se nikomu zavděčit nechtěla, je na každém, jak mě uvidí. Jsem, jaká jsem, mým posláním je pomáhat a ukazovat to dobré, co uvnitř sebe máte, abyste na sobě mohli pracovat a došli tak svého štěstí, takového, jaké si zasloužíte.

Můj celý život je protkán tajemnem a tajemstvím, tajemstvím něčeho neviditelného, na co se nedá sáhnout, a přesto to existuje. Tajemstvím života a smrti, bolesti i radosti. Takový život je, o dobru, o zlu, o smutku i radosti, o štěstí i neštěstí. Prostě ty naše váhy musí být vždy vyrovnány. A štěstí - to je něco, co si tvoříme my sami, svými činy, svým nastavením.

Víte, že většinou nepíšu o výkladech a službách, které dělám pro vás, protože dodržuji diskrétnost. Pokusím se i nyní ji dodržet, ale přeci jen jsem měla před pár dny velice zajímavý výklad.

Ve výkladech mě většinou nic nepřekvapí, a posléze ani o nich zpětně nepřemýšlím, je to už ve vašich rukách, a jak s ním naložíte, záleží pouze na vás. Ale tento výklad byl opravdu zvláštní.

Pokud je uzavřená minulost, tak jí již neřeším, a ani se mi v kartách příliš neukáže, pouze když vám zasahuje stále do života. Zato současnost a budoucnost se mi objeví vždy. A v tom je právě ta zvláštnost. V tomto výkladu se mi neobjevila přítomnost, ani budoucnost, pouze minulost.

S duchem jsem jistě nemluvila, to bych poznala, s těmi rozprávím hodně často. Tak zbyly jen dvě možnosti, buď to byl človíček bez budoucnosti, protože ho už žádná nečeká, nebo je tento človíček tak prázdný, dutý, že se mu budoucnost vyhýbá. Tedy človíček bez duše.

Opravdu tentokrát nevím, co si o tom mám myslet, a co z toho si mám vybrat. Nikdy jsem netoužila nahlížet do celé minulosti, od narození po současnost, ale jak se říká, nikdy neříkej nikdy. Všechno je jednou poprvé, i když takové strašidelné. Viděla jsem smrt lidí, co odešli v minulosti a jakým způsobem, viděla jsem všechna hoře oné osůbky, všechno, co jí kdy ublížilo, i co se jí povedlo. Nebylo to vůbec příjemné, pro mě, asi ani pro tu osůbku, i když vypadala spokojeně.

Jen doufám, že mi tato schopnost nezůstane, minulost většiny lidí není pěkná, a člověk by se měl zaměřit raději na přítomnost a očekávat budoucnost, hledat cesty ke štěstí, než se zaseknout v minulosti. 

Toto povídání ráda bych věnovala lidem s roztroušenou sklerózou, ostatní jistě prominou. Mnoho lidí s touto nemocí obrací se na mě o radu, a jelikož také bojuji s touto nemocí, tak bych chtěla základní otázky, které mi pokládáte, zahrnout právě do tohoto článku.

Je to skutečně boj s větrnými mlýny, kdy nemůžeme vyhrát, dříve nebo později nás dostihnou a zvítězí. Na to je ale dost času. Tuto nemoc dostali jste do života proto, abyste si mnohé uvědomili, udělali restart svého života, zjistili, co je pro vás důležité, a čemu není zapotřebí věnovat svou energii.

Ano, mnohé z nás postihuje více či méně tato naše přítelkyně. Ano, je to přítelkyně, která putuje s námi, občas nás zradí, občas nás podrží. Každý z nás má dny, kdy o této přítelkyni ani neví, a dny, kdy se připomene velice rázně. Ale to nic nezmění na našem boji, boji s těmito větrnými mlýny. Možná je každý schod jinak veliký, i když tomu tak není, možná jsou dveře příliš úzké, možná ztrácíte vlasy i zrak, možná občas nedokážeme vstát z postele, ale naše duše tím ještě více zesiluje. Jsme schopni vnímat svět, který je pro mnohé lidi uzavřený, neviditelný, jsme schopni naslouchat naše nitru. Ptáte se mě, jak se toto dá zvládnout, a vězte, že to skutečně lze, pokud máte tu správnou motivaci. Motivací měli byste být vy sami, motivací je vaše rodina a přátelé, motivací je práce, která vás baví, i když občas vše nejde tak, jak byste si sami představovali. Najděte si tu svou motivaci a snažte se o rovnováhu ve svém životě. Spousta z nás byla ve velkém pracovním vytížení, přehlížela ty, jež nás mají rádi, a věnovala čas těm, kteří nezaslouží si naší pozornost.

Možná probudili jste se a zjistili, že ti, kterým na vás záleželo, už vás nepohladí, nepotěší dobrým slovem. Jsou zcela jinde, v jiném světě, a teprve teď si uvědomujete, co jste mohli udělat a neudělali. Možná je pozdě na to říkat si, jak byste co udělali jinak, je na čase udělat to jinak. Je třeba si klást otázku: Co bych si skutečně přál? Co bych chtěl ještě v tomto životě dokázat, prožít, udělat? Neodkládejte své sny a přání, ale vykročte, vykročte do dnů, které vám ještě zbývají. Mohou to být dlouhé roky, ale také nemusí. Člověk nezná dne ani hodiny, a každé promarněné chvíle je škoda.

Setkáváme se společně už dlouhý čas, bojíte se různých věcí, zvláště zhoršení této nemoci. Je třeba zůstat v klidu, nastavit svůj vnitřní klid, starosti pustit z hlavy a soustředit se na to, co je pro vás skutečně důležité. Není třeba bát se injekcí, které vám pomáhají, není třeba proklínat den, kdy není vám nejlépe, protože i tyto dny jsou vám dány jako dar, kdy je třeba odpočívat, nikam se nehonit, nepřemýšlet o zítřku. V tu chvíli je čas zastavit se a rozjímat. Vypustit vše a věnovat se jen sami sobě.

Spousta z vás má největší strach z toho, že nebude moci chodit, z oslabení, únavy, vyčerpání. Ale i toto lze krásně ovlivnit. Pokud se vám zdá, že začínáte slábnout, lehněte si na chvíli, odpočiňte si. Nic vám neuteče. Ještě nikdy nic neuteklo. V tu chvíli je třeba myslet jen na sebe, a uvidíte, že po pár desítkách minut vás to přejde a opět zase se budete cítit dobře.

Někteří z vás, zvlášť v začátcích, řeší, jak to říci rodině, přátelům, a dalším lidem, na kterých vám záleží. A hlavně, jak se s tím poprat sami v sobě. Ano, pro mnohé je šok dozvědět se tuto diagnózu, zprávu, kdy vlastně víte, že onemocněli jste nevyléčitelnou nemocí, na kterou neexistují léky k vyléčení, ale jen k udržení v mezích, v latentní fázi. Neznáte dne ani hodiny, kdy by se tato nemoc mohla projevit v plné síle. Na to však není dobré myslet. Prvním krokem je toto přijmout. Není třeba říkat si - proč zrovna já? - protože toto postihuje hlavně workoholiky, lidi, kteří musí být stále v pohybu. Proto zrovna vy. Ano, úspěšní a nepřetržitě pracující lidé, mezi něž většina z nás patří, lidé, kteří neumějí říci NE, a rozdají se pro ostatní, trpí právě touto nemocí. Není již cesty zpátky, není dobré říkat si, co by kdyby, je třeba se k tomu postavit se vztyčenou hlavou, přijmout a neohlížet se zpět. Minulost napravit nejde, ale lze řídit svou budoucnost. Pozastavte se tedy a přijměte tuto nemoc jako požehnání. Jako jedni z mála lidí můžete se zastavit, vše přehodnotit, a vykročit na svou vlastní cestu, od začátku. Něco si na této cestě necháte, něco vypustíte. A rodina a přátelé? Pokud k vám chovají lásku, pochopí to a podpoří vás. Budou tolerovat vaše nálady, výbuchy, změny chování. Ano, asi dřív nebo později budete jako aprílové počasí.

Je také třeba dodržovat určitá pravidla, která jste předtím dodržovat nemuseli. Více odpočívat, změnit svůj jídelníček. Řídit si svůj čas tak, aby vyhovoval jen vám. Ne, není to sobecké, a pokud chcete nepozorovat příznaky této nemoci, pak je toto velice důležité. Vaše strava musí být vyvážená. To, co vám nedělá dobře, způsobuje zhoršení vašeho stavu, to je třeba z jídelníčku vyřadit, i když to milujete a můžete klidně na kila. Je třeba tvrdá disciplína, nejen v jídelníčku, ale také v pohybu. Nemusíte zrovna běhat maraton, ale místo sednutí do auta zkuste jít pěšky, být na čerstvém vzduchu, projít se, vyvětrat si svou hlavu. Také stromová terapie velice dobře pomáhá v tomto boji. Pokud nechcete zrovna objímat stromy, stačí se mezi nimi projít, vnímat šumění listů, klid, který vás na těchto místech obklopuje, vnímat energii stromů a rostlin, a tím ji také přijímat. Je třeba vyvarovat se nemocným lidem, jako je chřipka a další kapénková nemoc. Uvědomte si, že nyní je vaše obranyschopnost organismu na nule. Ano, můžete ji zvýšit přijímáním vitamínu D, ale stále patříte do velice rizikové skupiny, kdy i běžné nachlazení může vás upoutat na lůžko. Na to je třeba myslet. Proto je dobré buď sportovat, nebo jen začlenit do svého denního programu chůzi, nezabývat se zbytečnostmi, které stejně nijak neovlivníte, protože vše nějak dopadne, ještě se nestalo, aby něco nějak nedopadlo, a pravidelně a vyváženě jíst. Ano, racionální strava je to, co prospívá u mnoho lidí s touto nemocí. Je třeba mít stravu vyváženou, tedy nesoustředit se jen na jeden okruh jídelníčku. Vhodný je losos, ryby, rybí tuk, ovoce, zelenina, bílé maso, těstoviny i luštěniny. To vše nyní vaše tělo potřebuje. Alespoň jednou za čas. Váš týdenní jídelníček by tedy toto vše měl obsahovat.

Z cvičení opravdu nevím, co vám doporučit, snad to, co vás neunaví. Někomu prospívá běh, jinému posilování, jinému meditace. I to je cvičení. Třeba taková jóga, je v ní kombinace meditace i fyzického cvičení, správného dýchání. Toto si musíte vyzkoušet vy sami, co vám bude nejvíce vyhovovat. Hlavně se neuzavírejte do sebe, neseďte před televizí s brambůrky a vínem, to vám skutečně neprospěje. Pokud pracujete na počítači, čas od času se zvedněte, neseďte u něj celý den. Udělejte si mezi prací pauzu, relaxujte, lenošte, ničím se nezaobírejte. Jistě i váš šéf toto pochopí.

V každém případě mluvte, s někým, komu věříte. O svých radostech, starostech. Potřebujete to čas od času dostat ven, ventilovat, a nebojte se negativních reakcí. Já sama jsem se vždy setkala jen s pozitivními reakcemi. Možná mám štěstí na rodinu, na přátele. Ale pokud vás nepodrží v této chvíli, ve chvíli, kdy vám není nejlépe, nebo máte potřebu vypovídat se, tak do vašeho života nepatří. Skuteční přátelé i lidé, kteří vás mají rádi, vás v těchto chvílích podrží, budou s vámi, neotočí se k vám zády.

Když už jsme u toho, co pomůže, ptáte se mě na kamínky, které bych vám doporučila jako podpůrný program v této nemoci, tak určitě by to byl rodonit a turmalín melounový. Oba druhy kamenů se mi osvědčily ze všech nejvíce, a nejen mě, pokud mohu soudit ze zpětných reakcí lidiček trpící touto nemocí. Žádný kámen vás nevyléčí, ale tyto dva mohou dopomoci ke stabilizaci této nemoci, společně s léky a zdravým životním stylem.

Proč nedělám rituály právě na tuto nemoc? Protože to není nemoc, která by se dala vyléčit, ani fyzicky, ani duchovně. Vstoupila nám do života, protože jsme neposlouchali své tělo a přepínali se, a nyní již to nezvrátí nikdo a nic, ani andělé. Jsou prostě nemoci, se kterými si ani duchovní svět neví rady. Je to boj s větrnými mlýny, který vstoupil nám do života, a je jen na nás, jak moc budeme bojovat. Máte pro co žít, minimálně pro sebe. Tak žijte každým dnem, každým okamžikem svého života. 

Mnoho z vás ptá se mě, jak získat lze erb nebo osobní znak, který mám. Cesta není tak dlouhá, jak by se mohlo zdát. Má cesta trvala 2 měsíce a jelikož se mě často ptáte na toto, poskytnu vám návod, jak ho můžete získat i vy.

Nejprve je třeba zvolit, co byste chtěli tímto znakem vyjádřit. Nelze nechat si udělat jakýkoliv erb nebo znak, je třeba, aby vás vystihoval - váš rod (pokud je slavný), nebo vaši práci. Já zvolila duchovní poradenství, jako symbol svého znaku.

Pokud toto máte vybráno, je třeba zjistit na české genealogické a heraldické společnosti, zda vám takový znak schválí. Pokud ano, máte z poloviny vyhráno.

Pak následující kroky musí mířit k akademickému malíři, já zvolila malíře z této ČGHSP, přeci jen je zde jistota, že vám následný znak uznají a zaregistrují.

Měla jsem představu, volila jsem královské barvy - tedy červenou a žlutou. Musíte vědět, co by měl znak obsahovat, a mít určitou představu o jeho podobě. Ne vše vám bude schváleno, s tím je třeba počítat. Je třeba připojit i popis ke každému symbolu na znaku.

Když máte znak nakreslený, zbývá jen si ho registrovat, získat na něj výlučné užívací právo, a je to. Dostanete registrační číslo vašeho znaku a můžete ho začít libovolně používat. Na váš znak budou se pochopitelně vztahovat autorská práva. 

O užívání injekce s lékem Copaxone jsem již psala, ale vaše otázka je směřována spíše na to, zda tento lék pomáhá či nikoliv. Již několik let si jej musím aplikovat, tak si dovolím své vlastní závěry také otevřít pro vás.

Nazývat copaxone lékem je stejné, jako byste chtěli nazývat bonbony stravou. Zasytí vás to na chvíli, ale tělu to nedá žádné živiny. Ani tento lék, nazývejme ho tedy lékem, neléčí samotnou nemoc, ale je to vlastně takový bonbon, který dostáváte pravidelnými injekcemi do těla. Tím, že se rozpadají obaly nervů, dochází ke zhoršení stavu. Nebudu zde psát nic drastického, protože na vozíček se můžete, ale také nemusíte dostat. Tak prosím nepanikařte.

Copaxone je vlastně strava, která je napadána místo obalů nervů, stravována a pohlcována a s jeho použitím můžete udržet svůj stav bez dalších jizviček a lézí. Jelikož se jedná o zánětlivé stavy, a oslabení imunitního systému, kdy ten nás chrání, ničí vlastně zdravé obaly nervů v mozku a míše. A v tu chvíli přichází na řadu copaxone, kdy po aplikaci se náš imunitní systém soustředí na něj, a obaly našich nervů nechá na pokoji.

Tedy, pokud vám byl tento lék, a řekněme si, že to není žádná laciná záležitost, nabídnut, pak vám jistě prospěje, pokud si to váš neurolog myslí. Jde sice o studii, ale i tak je dobré o této "léčbě" uvažovat.

Z vlastních zkušeností vím, že tento "lék" pomáhá zastavit, nebo alespoň zpomalit dopady tohoto onemocnění, a z vlastní zkušenosti vám ho tedy mohu doporučit, pokud váš lékař tento lék pro vás zvolil. Jak ho aplikovat a čeho se vyvarovat naleznete níže, už jsem i o tomto zde psala. Je jen třeba smířit se s píchnutím a aplikací buď denně, nebo obden - podle síly léku. Ale na světě jsou mnohem horší věci, a nějaké píchnutí je proti tomu procházka růžovým sadem. 

I já patřím mezi takovéto osoby, i když příčinu vlastně ani neznám. Jsou to osoby, které ruší elektrické přístroje.

První moje setkání s touto schopností bylo, když jsem byla malá. Hodinky na levé ruce se mi vždy zastavily, kdežto na pravé šly normálně. Někdy ani na pravé nefungovali. To byl vlastně začátek, a když nefungovala televize, pokud jsem se zaměstnávala jakýmikoliv myšlenkami, bylo mi jasné, že je něco jinak.

Většinou musím na svou energii přístroje naladit, nebo prostě nemyslet. Když jsem si nechala dělat novou elektriku v koupelně, musela jsem jít do vedlejší místnosti, aby ji pán mohl změřit a zkontrolovat. V krámě zase nefunguje na malou chvíli tiskárna u EET a tak bych mohla pokračovat.

Někteří lidé tímto fenoménem trpí, když jsou rozrušeni, nebo když prostě jen stále svůj mozek používají a nedokážou ho vypnout.

Kde se tato schopnost bere, kdo ví. Jedno je jisté, vždy to vyvolává nějaká emoce. A dokonce i láska. Máte s tím zkušenosti? Budu ráda, když mi o tom napíšete. 

Toto povídání je pro všechny, jež si s tímto lékem neví rady, mají nežádoucí účinky. Abych nemusela odpovídat každému zvlášť, vše najdete zde.

V první řadě chci poděkovat za vaši důvěru, se kterou se na mě v této záležitosti obracíte. Napíšu vám zde pouze své zkušenosti, jak jsem se vypořádala já s nežádoucími účinky. V každém případě je dobré, pokud komunikujete s capoxone sestrou nebo v MS centru, kde vám vyjdou vstříc.

Ale protože se ptáte mě, napíšu vám tedy pár rad z vlastních zkušeností.

☆ Nejprve se musíte dostat do pohody a tento lék vnitřně přijmout. Je to strašně důležité, neboť pokud budete psychicky nevyrovnáni, objeví se více nežádoucích účinků. Také pokud budete vnitřně tento lék odmítat, objeví se nežádoucí účinky. Aplikujte tedy injekci v naprostém klidu, vypusťte z hlavy všechny myšlenky a na nic při tom nemyslete.

☆ Pokud by se přeci jen objevily nežádoucí účinky, je třeba zjistit, kde se v aplikaci dělá chyba.

☆ Někomu vyhovuje aplikátor, někomu ruční aplikace. Nevýhodou aplikátoru je nastavení správné hloubky vpichu. Stačí, pokud trošku ztloustnete nebo zhubnete, a už je třeba opět zjistit správné nastavení hloubky. Tedy jste s copaxone sestrou ve spojení neustále. Pokud nezvolíte správnou hloubku, objevují se podkožní boule, zarudnutá místa, zimnice.

☆ Při ruční aplikaci mohou se tyto příznaky také objevit, a pak nemusí být chyba aplikace, jak si vysvětlíme dále. Po aplikaci byste neměli místo masírovat alespoň po dobu 24 hodin. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že i cvičení a pohyb může tuto masáž nahradit, a tak se tyto nežádoucí příznaky mohou objevit, klidně i třeba po 20 hodinách. Je tedy třeba nechat místo naprosto v klidu. Dalším problémem může být vysušená pokožka. Tu můžete zvláčnit krémem s vitamínem E, a to jak před aplikací, tak i po ní. Používám k tomu měsíčkovou mast s vitamínem E, je mnohem lacinější než Fenistil gel, a přitom z vlastní zkušenosti mohu říci, že mi pomohla tato mast více než zmíněný fenistil. Měsíček je protizánětlivý, což fenistil také. Ale každému vyhovuje něco jiného.

☆ Před každou aplikací je třeba řádně si umýt ruce antibakteriálním mýdlem, a pokud možno i místo vpichu. Lékařský líh i dezinfekce kůži vysušují a pak mohou snáze nastoupit nežádoucí účinky. Místa vpichu poctivě střídejte. Každý má svá oblíbená místa vpichu, ale opravdu tato místa střídejte, předejdete tak komplikacím. Po aplikaci zůstaňte v klidu sedět alespoň půl hodiny.

☆ Pokud se vám objeví bouličky či velké pupence, po 24 hodinách je můžete masírovat krémem s vitamínem E, ale také ve vaně či sprše. K tomu je dobré použít sprchový gel a jemný kartáček. Toto můžete použít pro masáž, i když jste bez nežádoucích účinků. Předejdete tím tak propadlinám, které se po dlouhodobé aplikaci také objevují, a jejichž nastoupení je bohužel nevratné.

☆ A teď k aplikacím: Je 7 míst, kam lze aplikovat. Pokud používáte copaxone 20, pak je třeba aplikovat každý den, a než se dostanete na první místo, má kůže i vaše tělo čas k regeneraci. Pokud aplikujete 3x týdně copaxone 40, pak dáváte větší dávku, a tělo potřebuje času k regeneraci více. Než se vrátíte na první místo, mělo by být již v pořádku.

☆ 7 míst, kam aplikujeme: paže (ze zadní strany) - potřebujete k tomu židli, protože neuděláte řasu a nepíchnete si sami. Tedy 2 oblasti. Máte k dispozici celou horní paži (neaplikujte na sval od ramene, ani pár centimetrů od lokte výše). Toto místo je na aplikaci nejméně pohodlné. Míst k vpichu je však na těchto místech několik.

☆ Další dvě oblasti jsou na stehnech, opět poskytují více míst k vpichu. Nezapomeňte utvořit řasu, aby vás injekce nebolela. Na vpich máte zhruba 10 vteřin. Rychlejší i pomalejší aplikace působí také nežádoucí reakce.

☆ Další dvě oblasti naleznete nad svým zadečkem. Také velice nepohodlné, ale ne tak, jak na pažích. Tam je těch míst pro vpich podstatně méně.

☆ Poslední, a nejméně problémové jsou místa na břiše. Vyhněte se oblastem blízko pupíku, tam dodržte aspoň 5 cm - tedy pod pupíkem a na levé i pravé straně břicha, kde je nejvíce tuku. Všechny oblasti jsou ty, na nichž se tvoří nejvíce tuku a jsou tedy i pro zdravého člověka problémové - náchylné k tloustnutí.

Přeji vám co nejpříjemnější aplikaci a co nejméně nežádoucích účinků.

Téměř každý člověk se těchto milých zvířátek bojí, ale pokud je nevyprovokujeme, tak neubližují.

Mně se usadili přímo nad verandou, udělali si hnízdo ve střeše, a jsou velice pilní. Dokud je člověk nepozoruje, nepozná, jaká jsou to nádherná stvoření. Pravda, žihadlo od nich není dvakrát příjemné, ale pokud se neodhání, tak nic neudělají.

Uzavřela jsem s nimi dohodu, i když, kdo ví, co takovému hmyzu přelétne přes sosáček, jsou nevyzpytatelní občas, ale dohoda zatím už půl roku trvá a platí. Dohoda zněla – vy necháte na pokoji nás, a my necháme na pokoji vás. Toto spolužití nenese žádné problémy, a jde vidět, že s každým tvorečkem se dá skvěle domluvit, když je vůle na obou stranách. Ani s lidmi není občas taková dobrá domluva. Zvířátka většinou nic neporušují.

Dá se s nimi komunikovat pomocí telepatie neboli přenosu myšlenek. Je krásné poslouchat, co mají oni ve svých hlavičkách. Člověk by řekl, že nemohou vůbec přemýšlet, jen bezmyšlenkovitě jednat. Ale tak to vůbec není. Nepřemýšlí sice jako my, lidé, zato se těší na každý nový den. Nepřemýšlejí nad tím, jaký den bude, zda bude pršet nebo svítit sluníčko, zda je někdo nezabije, prostě se jen těší na další krásný den, někdy uplakaný, někdy zalitý sluncem.

Ani hmyz se nepodráží, nevosírají se, jako lidé, mají svůj řád, a jsou podřízeni své královně, proti které nezbrojí, ale naopak ji opatrují. Možná by si lidé mohli vzít z nich příklad. A kdo si myslí, že nemyslí, ten se šeredně plete. Mají v hlavě spoustu myšlenek, i když je jejich hlavička tak malá. Především takové, aby byla královna spokojená. Protože když je spokojená, pak i oni s radostí dělají jí radost. 

Život s duchy je velice naplňující, proto také bydlím u hřbitova. Na hřbitově bohužel už místo nebylo. Zatím není má pracovna ještě zařízená dle mých představ - ještě mi chybí sedačka ve tvaru rakve - jak jinak. Ale už se na tom pracuje, jen ještě dolaďuji s truhlářem detaily. Pak bude má pracovna teprve dle mých představ. Více o mém strašidelném domě se dozvíte v rubrice "o mně" a podrubrice "strašidelný dům".

Nejsou tu jen duchové, tedy duchyňky a ducháčkové, ale také spousta zvířátek. Počínaje našimi pejsky, modrou německou dogou a harlekýnkem, který roste jak z vody, a o kterém se více dozvíte také zde, v rubrice "o mně" a podrubrice "Náhoda, nebo osud?" Je docela zajímavé, jakou cestou se k nám dostal a jak ten osud jde svou vlastní cestou.

Také u nás bydlí naši kamarádky sršně. Téměř každý člověk se těchto milých zvířátek bojí, ale pokud je nevyprovokujeme, tak neubližují.

Mně se usadili přímo nad verandou, udělali si hnízdo ve střeše, a jsou velice pilní. Dokud je člověk nepozoruje, nepozná, jaká jsou to nádherná stvoření. Pravda, žihadlo od nich není dvakrát příjemné, ale pokud se neodhání, tak nic neudělají.

Uzavřela jsem s nimi dohodu, i když, kdo ví, co takovému hmyzu přelétne přes sosáček, jsou nevyzpytatelní občas, ale dohoda zatím už půl roku trvá a platí. Dohoda zněla - vy necháte na pokoji nás, a my necháme na pokoji vás. Toto spolužití nenese žádné problémy, a jde vidět, že s každým tvorečkem se dá skvěle domluvit, když je vůle na obou stranách. Ani s lidmi není občas taková dobrá domluva. Zvířátka většinou nic neporušují.

Dá se s nimi komunikovat pomocí telepatie neboli přenosu myšlenek. Je krásné poslouchat, co mají oni ve svých hlavičkách. Člověk by řekl, že nemohou vůbec přemýšlet, jen bezmyšlenkovitě jednat. Ale tak to vůbec není. Nepřemýšlí sice jako my, lidé, zato se těší na každý nový den. Nepřemýšlejí nad tím, jaký den bude, zda bude pršet nebo svítit sluníčko, zda je někdo nezabije, prostě se jen těší na další krásný den, někdy uplakaný, někdy zalitý sluncem.

Chcete trošku navnadit a třeba získat i inspiraci? Každý z nás má svůj styl a já se "zasekla" trošku v 17. století, toto období mě vždy fascinovalo, i když několik základních věcí bych přeci jen postrádala z dnešní doby, ale přesto se snažím domov svůj uzpůsobit svým zájmům i této krásné době, jakým 17. století dozajista bylo. Můj domov se tedy skládá z větší části z přírodních materiálů, jako je dřevo, také kameny.

Starám se o vaší duši společně s andílky a dalšími bytostmi. Můžete mě kontaktovat na výklady a služby, ale i na zboží v našem e-shopu.

Narodila jsem se ve znamení Štíra, s ascendentem ve Lvu, dne 8. listopadu 1974, 15 minut před půlnocí, v lázeňském městě Teplice v Čechách.

Andílci mě provázejí už od narození, stejně jako duchové. Jsou to nádherné bytosti, mající rádi společnost.

Jsem štír se vším všudy, paličatý, náladový, s touhou objevovat skryté a nepoznané. Lev v ascendentu mi dává schopnost mit velké sebevědomí a jít si za svými sny. Luna v Panně zase vnímat a objevovat nedokonalosti života.

Miluji život a smrti jdu vstříc. Miluji anděly a duchy, se kterými si ráda povídám. Miluji papoušky rodu Ara, kterým se ve volném čase věnuji.

Ke každému snažím se chovat přátelsky, i setkání s mnohými mými klienty končí dlouhotrvajícím přátelstvím. Mnozí mě nekontaktují jen jako kartářku, ale také jako kamarádku a rádkyni. A toho si velice vážím.

Má cesta začala už v dětství, ráda jsem předávala věštby druhým lidem. Tím, že jsem se narodila s postižením, jsem vždy byla duchovnímu světu blíže. Každý kopanec je třeba brát s respektem, a ve špatném hledat to dobré. O to se snažím a to předávám. Naděje umírá poslední, a dokud má člověk naději, tak může kráčet dále po své cestě.

Můj život je plný rozporu. Narodila jsem se částečně do muzikantské, částečně do čarodějné rodiny, ale poslání muzikanta mě nikdy nelákalo. Mezi muzikanty mám spoustu dobrých přátel, ale muzicírování není má cesta. Spíše jdu cestou druhé linie, tedy cestou věštění a tajemna.

Narodila jsem se jako druhé dítě v řadě od maminky, a první od tatínka. Vyrůstala jsem jako jedináček už od svých 5 let.

Narodila jsem se v pátek, v den vlády Venuše. Venuše je planeta lásky, rozvoje a růstu. I já se snažím rozvíjet a růst, ale hlavně předávat vám všem lásku a dovést vás k lásce, kterou si zasloužíte.

Vyrůstala jsem tedy jako jedináček, částečně jsem bývala u svého tatínka, muzikanta, a částečně u své babičky, která se věnovala výkladu karet, mluvila s andílky i duchy. Přesto jsem do 5 let vyrůstala i se sestrou, kterou měla mamka za svobodna. Se sestrou i hodně mladším bráškou máme velice dobré vztahy. Ani s jedním z nich jsem ale nevyrůstala.

V roce 2012 jsem se rozhodla vše zpečetit tedy umožnit každému, aby si můj čas mohl koupit. Z tohoto odvádím desátek státu (je to tedy více než desátek ☺). Jelikož mám plný invalidní důchod, podnikání a tedy pomoci vám všem věnuji se jako vedlejšímu příjmu, a vše řádně účtuji a daním.

Co bych o sobě ještě napsala?

Miluji svého manžela, se kterým jsem v láskyplném vztahu od 27. 7. 1991, letos tedy oslavíme 30 krásných, společných let. Máme spolu 2 krásné dcery, staráme se o pejska německé dogy, kterému bude letos 6 let, chováme Ary a všechno děláme společně. Rodiče už nemám, ale takový je život. Jak s oblibou říkám, už jsem konečně dospělá, neboť pokud má člověk alespoň jednoho z rodičů, stále je dítě ☺.

Za všech okolností jsem spokojená a (snad) vždy dobře naladěná. Pozvání do televize a na internetové portály pro výklad po telefonu zásadně odmítám. Nabídek mi chodí opravdu hodně, ale já věřím jedné zásadě: kdo si mě má najít, ten si mě najde sám, nebo mu andílci ukážou cestu.

Ráda pomáhám lidem a těší mě každý váš úspěch. Věnuji se také lidem s roztroušenou sklerózou, pořádám pro ně různé akce, zhruba 1x do měsíce. Rozumím jim a můžu také poradit, neboť tuto nemoc sama mám a vím, jak s ní bojovat, jak ji přijmout a co dělat v případě ataku. Tato nevyléčitelná nemoc je hodně nevyzpytatelná, ale dá se s ní celkem dobře žít.

Bydlení u hřbitova přináší mnoho výhod, mimo jiné také užší kontakt s duchy, kteří jsou u mě častými hosty.

Miluji sushi a kosaken. Nikdy jsem nic nesbírala, možná jako holka plakáty, které jsem měla místo tapet na stěnách, i s podpisy zpěváků a zpěvaček. Od doby, kdy vám pomáhám, si připadám, že sbírám sošky andílků a dráčků, protože je od vás dostávám. Někdy jako pozornost, poslední dobou však i k narozeninám. Mám jich už hezkou řádku, a stále se jejich řady doplňují. Po nikom však toto nežádám, je to vždy spontánní reakce. Také zahrnuji své věrné klienty dárky, pokud to tak cítím a chci je obdarovat, a takto to beru i od svých klientů. Vždy mě to velice potěší, stejně jako vaše emaily, kdy sleduji vaší cestu, i když spolu již v pracovním kontaktu nejsme.

Spolupracuji s pár lidičkami, kterých si velice vážím, a jsem ráda, že každého z nás oslovila nadace Dobrý anděl. Již několik let posílám korunky do této nadace, která je rozděluje rodinám, kteří bojují s onkologickým onemocněním. Sama vím, jak je důležitá podpora v době závažné nemoci, neboť i já se potýkám s nemoci, které jsou závažné. A přesto se snažím pomáhat vám všem, věnuji se svým přátelům, rodině, a v prvé řadě také andílkům, kteří vždy vědí, co dělají, i když se nám to mnohdy nemusí líbit. Jelikož si přeji, aby náš vztah nebyl jen pracovní, ale hlavně přátelský, dozvíte se zde o mně mnohem více, stejně jako já znám perličky, radosti i starosti mnohých z vás.

Mé největší přání: aby byli všichni lidé šťastni a spokojeni. Člověk je ale tvor věčně nespokojený ☺ a to je dobře, jinak bychom se na naších cestách zastavili a štěstí by k nám nikdy nepřišlo.

s úctou a láskou

Angel Denča 

Občas, čas od času, pomáhám také lidičkám jinak, než jen tím, co můžete najít na těchto stránkách. Podporuji dobrého anděla, pořádám krásná sezení pro lidičky s roztroušenou sklerózou, kdy grilujeme, povídáme si, odpočíváme, relaxujeme. Vždy si užijeme krásný čas společně. Nebo vyrážíme na výlet. S lidičkami s touto nemocí se setkávám mnoho let, máme si co předat, vždy když se setkáme. Podporuji také malého Tadeáška a jeho maminku, kteří to nemají vůbec lehké. Oba dva jsou hodně nemocní, a úsměv malého Tadeáška je to nejkrásnější, co člověk může zažít.

Někdy připravuji krásné dárečky, a naposledy to byly svíčky, které jsem rozdělila mezi lidičky, kteří potřebují pomoc andílků nejvíce. Vybírat bylo opravdu složité, ale myslím, že jsme s andílky zvolili ty správné lidičky. Příště se třeba dostane i na vás. 

Kdo z nás by nechtěl vidět a slyšet andílky! Nejen anděly, ale také duchy a další duchovní stvoření. Vnímat, mít zvýšenou intuici, umět naslouchat těmto stvořením. Vidět do budoucnosti, umět léčit, vyznat se ve starých, zapomenutých naukách. Jsou tři zvláštní znamení, které k tomu předurčují. Setkávám se s anděly již od svého narození, a nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, čím mohu být výjimečná, proč právě já (jako mnozí další) mám tento dar. Pokud zkoumala jsem náležitosti jednotlivých lidí, kteří jsou obdařeni stejně jako já (někdo více, někdo méně), našla jsem tři společné body, tedy to, co máme společného. Třeba i vy máte tento dar, a ani o tom nevíte, nerozvíjíte ho. Nebo třeba tento dar nemáte, ale chtěli byste toto vše, a stále se vám to nedaří, a vy nevíte proč. Projděme si tedy tyto 3 body společně. Kdo má všechny 3 body, jeho napojení je skutečně velké. Zde je možné vidět a slyšet nejen andílky, ale také duchy a další bytosti. Kdo splňuje první bod, a má ještě jeden ze dvou dalších bodů, umí naslouchat andílkům, vnímá duchy. Kdo má jen první bod, ale nesplňuje další dva body, ten má velice silnou intuici, mimosmyslové vnímání, věštecké sny.

1. Číslo 7 je zde velice důležité

Je třeba prozkoumat přímou rodovou linii. Tento bod máme všichni společný (tedy lidičky, se kterými jsem se setkala, a vězte, že nás není málo). Tedy rodová linie. Tu tvoří babička a dědeček, vždy z linie mužské, tedy rodiče vašeho tatínka. Ti měli určitý počet svých dětí. Je jedno, kolik těch dětí bylo, tedy vaši strejdové a tety. A přecházíme na jejich děti, tedy vaše sestřenice a bratranci. Zde se zastavíme a počítáme přesně tak, jak jste se postupně narodili. Uvedu zde příklad. Můj tatínek měl 3 sourozence, tedy mou tetu a 2 strejdy. Teta měla 3 děti, všichni starší než já. To máme číslo 3. Jeden strejda měl 2 děti, také starší než jsem já. To máme číslo 5. Druhý strejda měl jedno dítě, také starší než jsem já. To máme číslo 6. A můj taťka měl jen mě. Tedy jsem rozená sedmá v řadě z této linie.

2. znamení štír

Toto znamení je znamení smrti, ale také nového zrodu. Je osmým znamením zvěrokruhu, ležatá osmička značí nekonečno. Pokud jste se narodili právě v tomto znamení, a splňujete první bod, máte výjimečné schopnosti. K těmto bodům je třeba ještě připsat poslední bod. Někdo tento druhý bod splňuje, někdo splňuje první a třetí bod. A jaký je tedy ten třetí bod?

3. přelom dnů

Třetím bodem je přelom dnů, tedy čas, kdy jste se narodili. Je třeba být nočním tvorem, jež překlene dva dny zrození. Narodili jste se od půl dvanácté v noci do půl jedné ráno? V tomto časovém horizontu? Pak splňujete přelom dnů, kdy patříte do jednoho dne, ale máte energii a schopnosti dne druhého.

Pokud splňujete status posla andělů, pak spojte se s andílky a vyžádejte si své jméno. Dejte si pozor, vy nesete jméno od rodičů, vaše duše nese určité jméno, které ji dali andělé při vašem narození, a jméno jakožto posla andělů je také jiné. To obdržíte většinou od hlavních andílků, takto vás budou oslovovat, když k vám budou promlouvat. Mé jméno je Nabyelah. A jaké je to vaše?

Tuto kamarádku mají mnozí z vás, co čtou tyto řádky. Ti, co ji za kamarádku nemají, mohou tento článek pochopit jinak, než jak je myšlen. Je to vlastně rada pro ty, jimž tato přítelkyně vstoupila do života, a ti již budou vědět, o čem zde píšu. Přítelkyně, která je pro ostatní lidi neviditelná, a přesto někteří, kdož ji nevidí, ví o tom, že vstoupila do našich životů, že je stále s námi.

Život je krásný i krutý zároveň. A přesto děkovat bychom za něj měli i přijmout to, co nám přináší. Dlouho chodila jsi kolem mě bez povšimnutí, a přesto chystala ses mi vstoupit do života. Přišel čas. Čas našeho přátelství, které potrvá navěky.

Otevřela jsem ti dveře a tys vešla. Beze slova, jen s úsměvem. Sdílíš se mnou vše, každý den, každou vteřinu. Jíš se mnou, spíš se mnou, raduješ se se mnou. Máš svou vlastní poličku v mé lednici. A nyní vlastně i v tvé. Někdy si i vjedeme do vlasů a popereme se. Ale život není jen o tom krásném, a každý mráček jednou odpluje a objeví se čisté, hřejivé slunce.

Tak plyne den za dnem a já tě miluji. Takovou, jaká jsi. Vidím v tobě dobro, které jsi vnesla do mého života. Naučila jsi mě dívat se na vše jinýma očima, naučila jsi mě, co je na světě skutečně důležité. Je to láska, práce, která naplňuje, přátelé. Dřív jsem toto možná viděla, ale často nerespektovala. Ukázala jsi mi radost i bolest, a já ti za to děkuji. Díky tobě vím, že pravé bohatství má člověk sám v sobě, ve svém srdci, v těch, kteří nás milují. Neměli bychom na ně zapomínat, neboť společné chvíle mohou být poslední.

Naše svíčka jednou dohoří, stejně jako našich přátel, i těch, kdož nás milují, a to, co zažijeme právě teď, odneseme si s sebou k andělům. Vzpomínky jsou to, co putuje s námi napříč našimi životy. Ty nám nikdo nevezme. Vše ostatní je zbytečné a malicherné. Život je příliš krátký a je třeba žít ho každým okamžikem. S těmi, které milujeme, a na které často zapomínáme. Odvoláváme se na málo času pro rodinu a přátele, ale čas máme jen půjčený, a záleží pouze na nás, jak ho využijeme.

Děkuji, že jsi vstoupila do mého života a ukázala mi pravou sílu lásky i vnitřní sly. Zůstaň se mnou v radosti i harmonii. A ty zůstaneš. Protože mě miluješ. A já tě přijímám takovou, jaká jsi. Hodnou, někdy vztekající se, někdy nevyzpytatelnou. Život není černý nebo bílý, je krásně barevný. A my dvě tyto barvy života budeme objevovat společně.

Vítej v mém životě. Pokud se jednoho dne rozhodneš odejít z mého života, budu šťastná. Pokud ne, jistě mi dopřeješ mnoho chvil štěstí, lásky a plnohodnotného života. 

Vzpomínky jsou krásná věc, ale většina vzpomínek se nám vytrácí, prostě si je nepamatujeme. Díváme se na fotečky a říkáme si - jsem to vůbec já? To si vůbec nepamatuji.

Člověk prý nepamatuje si nic z doby od svého narození po tři roky věku. Asi na tom něco bude. V té době jsme čistou dušičkou, vnímáme andílky i duchy, máme podle dospělých lidí imaginární kamarády, a přesto jsou tak skuteční, jako my, naši rodiče, příbuzenstvo. Jen dospělí o nich nemají nejmenšího tušení.

Psát o této době je velice složité, neboť tuto dobu známe pouze z vyprávění. Proto i ti z nás, kdo stále andílky, duchy a další bytosti vidí, neví přesně, kdy se s nimi setkali poprvé.

Tyto bytosti nás provázejí, dohlížejí na nás, starají se o nás, i když někdy nás neuhlídají. Jsme prostě takové malé čečetky, takoví malí nezbedové, ale i v andělském světě rodí se stále noví andělé a jsou stejní, jako maličkaté děti. Také se vše musí učit, i když učení jim jde lépe, než miminkům člověčím.

Vím, že jsem byla velice zvídavé dítě, chtěla jsem vědět, jak vše funguje, jak je možné, že umějí létat, a já ne, co mají za úkol, proč nejsou vždy po ruce, když je člověk potřebuje, proč má každý jinou barvu, proč někteří andílci mají více křídel, více očiček, a jiní třeba nemají křídla vůbec, a mnoho dalších zvídavých otázek. Asi jsem pro ně byla dobrý objekt pro pozorování, aspoň si to myslím. Většina dětí vnímá svět kolem sebe, a bere ho takový, jaký je, bez všetečných otázek. Ta všetečnost mi zůstala hodně dlouho, už jako malá předškolačka jsem se občas někde zastavila. Tu u kováře a zajímalo mě, jak může tak krásnou podkovu vyrobit, tu u starých zedníků, kdy mě zajímalo, jak se co dělá, proč se to tak dělá, co se stane, když tam něco nedají, a takto bych mohla pokračovat donekonečna. Pamatuji si, jakou všichni se mnou měli trpělivost a jakou práci jim dalo mi rozmluvit, abych to nezkoušela a jen se dívala.

Pamatuji si na svého prvního motýlka, kterého jsem chtěla zkoumat, protože mi připadal jako andílek, jen s jinou hlavičkou. Když andílci řekli mi, pokud ho budu chtít chytit, setřu jeho pel, a on zemře, nechápala jsem to, protože mazlení s andílky, dotýkání se jejich křídel, to bylo něco, co mě neskutečně naplňovalo. Jsou tak hebcí, a přesto při neopatrnosti projdete jejich těly, jejich energií, a neucítíte vůbec nic. Musíte k nim přistupovat jako k peříčku, které se může rozplynout.

Andílci také krásně voní, každý z nich má jinou vůni, a když je jich více kolem vás, je to symfonie nejen barev, ale také vůní. Někdy se stává tato vůně velice opojnou.

Na druhou stranu jsem byla zlobidlo, jako všechny děti. Vše jsem chtěla hned, nebo nikdy. Nelpěla jsem moc na materiálních věcech, a když jsem chtěla mluvit s andílkem, který se mi nechtěl ukázat, pěkně jsem se vztekala. A když se mi nakonec ukázal, tak jsem ho poslala pryč. Měli se mnou prostě velké trápení. Někdy upozornili mě na něco, ať to byl úraz nebo cokoliv jiného, ale já jako malý štírek jsem měla svou hlavu. Tak můžete hádat, co se nakonec stalo. Ano, hádáte dobře, stalo se to, před čím mě varovali. Ani poté jsem se však nepoučila, občas si postavím hlavu i dnes, i když vím, že si natluču. Ale o tom ten život je, si myslím, nejsme loutky, abychom se nechali vodit za ručičku. A možná i ten náš občasný vzdor je tam nahoře napsán. 

Tuto noc strávila jsem v modlitbách. Prosila jsem za lidi dobré vůle o naplnění jejich přání: o štěstí. Pro každého, kdo má Ježíše v srdci, pro každého, jehož krásnou součástí stali se andělé, a když jim věří, pro všechny, kdož nemají pochybnosti o svém přání nebo naplnění svého přání. Pro všechny, kdož přijali tuto kamenitou cestu jako to, co je nyní důležité k tomu, by došli svého vysněného štěstí.

Rozmlouvala jsem se svým přítelem, mým andělem, který doprovází mě na mé cestě, s archandělem Michaelem. Žádala jsem ho, by mi dal větší sílu pomáhat vám všem a dovést vás ke štěstí. Dnes poprvé oslovil mě zvláštním jménem: Nabyelah. Ptala jsem se tedy, proč mě takto oslovuje.

Odpověděl: " Toto jméno dostala jsi od nás, andělů, od našeho pána, za svou trpělivost s lidmi a za svou obětavost.

Odpověděla jsem: " Jen dělám to, co cítím ve svém srdci. Je to mou součástí, jiná být neumím."

Michael pravil: " Tímto jménem od této chvíle nazývati tě budeme, přijmi ho jako součást sama sebe." A já přijala.

Pokračovala jsem v modlitbách až do ranních hodin, kde přijala jsem milost a zázrak z nejvyšších míst, pro mnoho lidí, a toto vám postupně budu posílat, jak mi to přicházelo. 

Dnes nebudu představovat mé ary, ani pejska německé dogy, ty už jste viděli i četli zážitky s nimi. Dnes budu vyprávět o dalších miminkách, tentokrát ze světa plazů.

Cesta k nim nebyla tak složitá. Klient chtěl mi udělat radost, a daroval mi zlatou želvu prokládanou polodrahokamy. Posteskla jsem si, že škoda, že není živá. Ještě tentýž den mi volal, zda ji chci, ať si ji jedu vybrat.

Jeli jsme směrem na Hradec Králové. Cesta trvala zhruba 2 hodiny. Želviček tam měli skutečně mnoho. Líbilo se mi tam víc želviček, tak mi je s radostí koupil. Ani jsem to nečekala, přiznám se.

Vybrala jsem si 3 želvičky.

Želvu pardálí, která dostala jméno Pardálek - ta se často schovává v travnatém porostu, kterého mají dostatek ve svém novém domečku. Málo tráví času pod světlem, když jí tam dám, okamžitě si to zamíří opět do travnatého porostu. Miluje rosení, ale koupel moc ráda nemá. Měří 6 cm a váží 34 g.

Želvu vroubenou, která dostala jméno Růženka. Hodně spí pod lampou, vyhřívá se, aktivní je pouze při přijímání potravy. Také se nerada koupe. Je klidnější. Měří 5,5 cm a váží 29 g.

Želvu zelenavou, která dostala jméno Čečetka. Je velice aktivní, hodně zvědavá, vše zkoumá. Má ráda listy pampelišky, pod kterými se k večeru ukrývá. Vždy to trvá chviličku, jinak se ráda sluní, a také ráda koupe. Má ráda také rosení. Miluje kameny, na které ráda leze. Miluje hrabání v písku. Měří 6,9 cm a váží 28 g.

Tak to jsou naše nová miminka, a určitě bude i další pokračování s nimi, nebo dalšími zvířátky, která patří do naší rodiny.

Ráda hodnotím prostředí i práci ostatních, a zvláště lékařských zařízení a doktorů.

Do MS centra chodím jednou za 3 měsíce, přímo za paní doktorkou jednou za půl roku. Teď tam mají novou posilu - mladého borca, vysokého, hubeného, příjemného. Měří rychlost kroků, a je fakt velice příjemný. Určitě v tom babinci je to příjemná změna - paní primářka je žena, paní doktorka je žena, sestřičky jsou ženy, tak je to příjemná změna v tom babincovém kolektivu.

Prostředí je tam vcelku příjemné, profesionální vymalování zelenkavou barvičkou, na zdech obrázky miminek, povídání o hipoterapii a akcích, které proběhly na podporu (nebo i s lidičkami) roztroušené sklerózy.

Sestřičky vždy usměvavé, příjemné, vždy se ptají, zda nemáme nějaké problémy ať již s nemocí samotnou, nebo s aplikací injekcí. Při poslední návštěvě jsem jim nechávala volné vstupenky do ZOO v Ústí nad Labem, aby mohli vyrazit se svými vnoučátky, když už ZOO otevřeli.

Paní doktorka také vždy příjemná, máme si vždy co povídat, od vtipů po papoušky nebo teď nově o výcviku našeho benjamínka Německé dogy, který se učí pomáhat a posloužit lidem na invalidním vozíku. Koneckonců, člověk nikdy neví, kdy takovou pomoc bude potřebovat sám.

Návštěva na tomto neurologickém oddělení je vždy plná dobrodružství, vždy si odtamtud něco pozitivního odnesu.

Tedy zde hodnotím především lidskost, vstřícnost, ale také profesionalitu. Klobouk dolů před jejich prací, a vlastně před prací všech lékařů a sestřiček, kdy v této době nemají to právě nejlehčí, a pokud vidíte také jejich dobré srdce, tak je úplná pohádka k nim chodit a i nemoci se pak zvládají mnohem lépe. 

Na své cestě podnikání sbírám také další lidičky zaměřené na esoteriku a vše s ní spojené.

Hlavní spolupracující osůbkou je Michal, pěstitel kaktusů. Stále se snaží shánět nová a nová semínka, ze kterých po pár letech jsou vždy krásné a zdravé kaktusy, které vám také představíme. Nyní se jeho zásoby ztenčili, ale přesto má kaktusů ještě více než 10 000, a miminek - ani raději nepočítat. Kaktusy pěstuje ve velkých sklenících. Tuto lásku ke kaktusům zdědil po svém tatínkovi, který již bohužel není mezi námi. Kaktusům se věnuje s láskou. Dostáváte tedy pouze silné a zdravé kaktusy. Nabídku si můžete prohlédnout od září zde na stránkách. Právě pracuje na katalogu kaktusů, abyste si měli stále z čeho vybírat.

Další spolupracující osůbkou je Maruška, která se stará o eshop, především o zbožíčko, které nabízíme. Ono zabalit každý kus, dát mašličku, vložit na odbavení, zkontrolovat, zda je vše v pořádku, to zabere také nějaký čas. Nutno podotknout, že toto dělá ve svém volném čase (kterého má naštěstí mnoho) zcela zdarma. Naplňuje jí to, baví, a je ráda, když se naše zbožíčko z e-shopu líbí.

V našem teamu jsou i další lidé, tzv. externí spolupracující osůbky. Jsou to lidičky, kteří něco tvoří a chtějí si přivydělat nějakou tu korunku. Nemohou nebo nechtějí si zřídit svůj vlastní e-shop, třeba i z důvodu malého množství zboží (tedy by se jim to finančně nevyplatilo). Nebo prostě vědí, že na tyto stránky chodí více než 2000 lidiček denně, a tudíž je větší předpoklad toho, že jejich práci uvidí více lidí a třeba někoho osloví. Prozatím jsou tyto věcičky zařazeny podle kategorií, později však i toto najdete v rubrice NA DOTAZ (do této rubriky jsou tedy zařazeny pouze věcičky, které vyrobil někdo jiný, ať již jde prodej přes nás, nebo vám zbožíčko pošlou oni sami a obdrží od nás posléze jimi zvolenou částku za jejich výrobky. Velice si vybíráme, kdo s námi spolupracuje, musí to být duchovně zaměřený človíček s pozitivní energií. Pokud si myslíte, že tací jste a máte co nabídnout, pošleme vám nabídku spolupráce. 

Vše začalo asi ve chvíli, kdy jsem byla malá holčička, a ještě neuměla číst a psát, ale povídala si s andílky. V té době jsem se poprvé setkala s kartami u své babičky, a také dostala své první karty od cikánské kartářky, která k mé babičce chodila na konzultace. Vlastně tomu říkali společné, příjemné setkání. Byly to ručně malované karty, a byla v nich velká síla.

Začala jsem s výklady hodně brzy, vždy mě to bavilo, vnímat karty, ale i energie lidí. Každý člověk má svou vlastní energii, svou vlastní auru, která více či méně září. A v kartách se prolíná právě energie toho, který nechá si vyložit. Pokud ho obklopují negativní energie, pak i karty jsou takové. Ne výklad, ten nutně nemusí být negativní, ale prostě jen karty. Získají temnou, černou sílu, a neodhalí to, co člověka trápí nejvíce. A také toho mnoho neukážou. Naproti tomu u lidí s pozitivní energií, čistou, nestačí na výklad někdy ani vyhrazená jedna hodina, protože karty prostě mluví a mluví a mluví.

V kartách dá se vyčíst minulost, přítomnost, ale i budoucnost, však budoucnost si tvoříme my sami, musíme také pro ni něco udělat. Pokud pro ni nic neuděláme, pak budoucnost jde jinou cestou, takovou, kterou karty předem nevidí. Možná to zní složitě, ale ve skutečnosti je to jednoduché. Jak se zachováme v určitém okamžiku, tím směrem se nám budoucnost projeví. V přítomnosti lze studovat cesty, tedy něco se už děje, a díváme se tedy na zakončení určitých záležitostí, pokud dějí se v přítomnosti nebo v hodně blízké budoucnosti.

Píšu pro vás knihy od roku 2012, převážně učebnice výkladů karet, čímž jsem začala, pokračovala rozsáhlým snářem, do kterého zde často nahlížíte, pak přišla kniha o snech, pokud si vložíte určitou tarotovou kartu pod polštář, až jsem přešla k andílkům. Je pravda, že první prvotinku knížečku jsem napsala už v roce 1991, a od té doby spoustu článků a příběhů andělů.

Věnuji se vám již mnoho let, a mám pochopitelně občas i zápornou zpětnou vazbu. Těch kladných je zatím stále podstatně více, což mě těší, neboť jsem s vámi velice ráda. Netvrdím, že jsem dokonalá, nebo stoprocentní, ale snažím se uspokojit vás co nejvíce. Svěřujete se mi s různými svými problémy, a já vám moc děkuji za důvěru, kterou se snažím nezklamat. 

Do naší rodiny přibyl další člen, tentokrát nový pejsek dogy. Náš dogoušek není barvy modré, tentokrát, ale barvy harlekýn.

Maminka je černá s bílou náprsenkou, a tatínek čistý harlekýn. A tak má náš dogoušek z každé barvy něco.

Náhody neexistují, tak osud nám ho zavál do cesty? Dalo by se to tak říct. Prohlížela jsem si inzeráty dogoušků, i když ceny se poněkud výrazně za štěňátko zvýšili, přesto mi tento pejsek stojí za to. Ta láska, kterou tito pejskové dávají, je k nezaplacení.

Ale zpátky k našemu novému přírůstku. Je ze třetího vrhu, tedy jeho jméno zákonitě muselo začínat na písmeno C. Chovné stanice to tak zkrátka mají zařízené. A tak i náš dogoušek dostal jméno od C, ale trošku vás budu napínat, protože i jméno má svůj skrytý význam.

Začněme tedy cestou od inzerátu po přívoz tohoto štěňátka. Když něco chci, chci to hned. Paní, velice příjemná, mi to zvedla. Povídali jsme si o štěňátku, kterému někdo zrušil rezervaci, a tak se měl dostat právě k nám. Protože nejsem zvyklá na nic čekat, a vše musím mít skutečně ihned, a přesto, že jsem volala kolem šesté hodiny večerní, domluvily jsme se, že si pro našeho dogouška přijedu ještě téhož večera, nebo spíš noci. Paní to nevadilo, slovo dalo slovo a v 7 večer už jsem vyrážela na tříhodinovou jízdu za miminkem.

Po desáté hodině večer jsem ho viděla naživo. Byl kouzelný, hned ke mně běžel a nechtěl se mě pustit. Na osmitýdenní štěňátko skutečně moc aktivity, ale lepší, než apatické štěňátko. To jsem ještě nevěděla, jak se jmenuje a kdy se přesně narodil.

Miluji horory, a Stevena Kinga obzvláště. Musím říct, že knihy jsou ještě lepší, než filmy. Ale jistě znáte film Zelená míle. Jeden z mých hodně oblíbených. Vystupuje tam černoch jménem John Coffi, muž obdařený od Boha velkou schopností. Má nejoblíbenější postava. A už jsme i u jména, které dostal náš dogoušek při svém narození. Coffi.

Dobře, to by ještě mohla být náhoda, i když na náhody nevěřím, vše se děje podle Božího plánu. Náhoda, že se jmenuje Coffi, a já mám stále Johna před očima.

Datum narození. Všechna má zvířátka se narodila v den, který nějak souvisí se mnou, přímo nebo nepřímo. Náš Coffi se narodil ve stejný den, jako můj tatínek. Tedy je to paličatý Beran.

Jihlava, Jižní Čechy... Miluji sice Český Krumlov, považuji ho za jedno z nejkrásnějších měst na světě, ale i Jihlava má se mnou mnoho společného. Když jsem byla dítě, navštívila jsem toto město vždy, když jsme byli na dovolené ve Strmilově. Jezdili jsme tam s tatínkem každý rok, jen jednou za těch 15 let jsme tam nebyli, ale to není důležité. Vždy mě toto město něčím přitahovalo. A tak jsme si vždy udělali celodenní výlet, když už jsme na jihu Čech byli. Prostě jsem tam musela být.

Náhoda, že někdo zrušil rezervaci na toto štěňátko a mělo se dostat k nám do rodiny. Budiž. Náhoda, že mě toto město každý rok tak silně přitahovalo. Možná. Náhoda, že se narodil ve stejný den a měsíc jako můj tatínek... to už je těch náhod nějak hodně.

Dostal se tedy k nám, a já v tom hledala ještě hlubší smysl.

Přijeli jsme domů okolo druhé hodiny ráno. Coffi se přivítal s Erískem, a dvě hodiny spolu blbli venku. Ve čtyři jsme zalezli do postele, ano, do postele, každý náš dogoušek spí u nás v posteli. V 6 ráno budíček a hurá do dalšího pracovního dne.

Noc probíhala velice klidně, dogoušci spali jako zabití. V noci, když jsme přijeli, trošku se Coffi Eríska bál, ale jen malinko. Není se čemu divit, když proti vám vyběhne velký obr, a začne vás seznamovat s novým prostředím, nevíte, co si máte myslet. Ráno už Coffi dorážel na Eríska a celý den byli na zahradě. V poledne společný oběd, tedy dogouščí oběd, kdy se dělili o své misky navzájem. To už bylo vyhráno. Po obědě malá spánková siesta a po ní lítání po zahradě.

Coffi musel vše prozkoumat. Vlastně je to první dogoušek, který je tak zvídavý. Ne, že by Lady, Bohouš nebo Erísek zvědaví nebyli, ale tento je zvědavý enormně. Chvíli je tu, a když se nedíváte, je už úplně někde jinde. A to mi evokovalo myšlenku, že vlastně je stejný jako můj taťka. Ne, nemyslím si, že má v sobě jeho dušičku, to ne, ale spíš mi ho poslal, aby mi vrátil všechno, co jsem já jako holka prováděla  

Tento měsíc opět jsme se mohli setkat s těmi, kdož se učí výkladům z karet, a byla to setkání opravdu přínosná. Mnozí mí žáci se přes Vánoce činili, a skutečně se na učivo dobře připravili. Studovali z materiálů ještě více, než měli za úkol. Tak jsme se posunuli k další lekci, u jednoho človíčka dokonce k poslední lekci, tak příští týden už si přijde pro certifikát o absolvování a poslední zkoušku. Má opravdu dobré napojení na karty, tedy předpovídám mu mnoho spokojených klientů.

Druhým človíčkem, kterého bych ráda zmínila, je holčina velice zcestovalá, která má dobrou intuici a napojení na universum. I ona bude velice dobrá, i když možná se pustí do světa a malá Česká republika přijde o vskutku velký kartářský talent. Ale uvidíme, kam jí nakonec osud zanese. Tu zase na druhou stranu velice baví cestování po domech, hledání souvislostí. Tu učím mnohem více, než ostatní, protože má opravdu tento dar v sobě.

Ostatní nástupce řadím mezi nadprůměr, tedy jsou schopni hledat problémy, souvislosti, často se na vše ptají, dělají si své výklady a radí se, zda to vidí správně. No, dělají mi hodně radosti a věřím, že jednoho dne budou dělat radost mnoha lidem.

Od října prochází naše jedno křídlo domu rekonstrukcí, ale úplně v poklidu to být ani snad nemůže. Asi to všichni znáte, pokud jste někdy něco rekonstruovali nebo nechali rekonstruovat.

Je to celkem sranda přimět stavební firmu, aby to udělala tak, jak si představujete, když duchové to chtějí jinak, a i jejich názor se musí vzít v potaz.

Vše začalo koupelnou, o ní si můžete zde také přečíst, tak se asi k ní vracet ani nebudu. I když tam byla sranda největší, ale jsem zvědavá, co mě ještě čeká. Pracovat pro vás, starat se o zvířátka, dirigovat stavební firmu, aby udělali přesně to, co jste si objednali, kontrolovat je, řešit s nimi to, co se musí udělat, to je fakt někdy velice náročné na psychiku. A ještě vše probírat s duchy, vysvětlovat jim, jak si to představujete a proč, když podle nich je to ještě celkem dobré, to už hraničí s nervovým kolapsem občas.

Koupelna asi byl největší problém, domluvit se na všech stranách, aby vypadala jako z doby kamenné s moderními prvky, a to je to, co duchové nechtějí občas pochopit. Takže kladení klacků pod nohy od duchů stavební firmě, to je asi to nejmenší.

Ložnici také si představuji trošku jinak, a domluvit se, že se vše bude dělat postupně, když zrovna si naplánovali něco jiného, to je tedy něco. Naštěstí se to obešlo bez nějakých fyzických projevů duchů, ale znesnadňují to, jak jen se dá. Hlavně že se jim výsledný vzhled koupelny nakonec líbí. Občasné pouštění vody a zapínání pračky neřeším, když chtějí, ať si tu používají vše podle libosti. Je to můj domov, stejně jako jejich.

Takže ložnice zatím probíhá podle plánu, je opravená, vyštukovaná, vylitá podlaha, a už zbývá jen malba a položení dlažby. Tak jsem zvědavá, co mí ducháčkové a duchyňky zase vymyslí. Nejhorší domluva je s duchem projektanta, který dům navrhl. Snažím se zachovat stejný ráz, aby to bylo co nejvíce v pohodě. Možná i domluva s památkářským úřadem je procházka růžovým sadem (i když mnozí lidé si to nemyslí), než domluva s duchy, kterým vylepšujete jejich domov, i když oni to jako vylepšení mnohdy nevidí. Co mají ducháčkové rádi, to je vůně slivovičky nebo becherovky, tak se je snažím trošku touto vůní opít, nebo spíš ani ne opít, ale zharmonizovat naší domluvu, aby byli povolnější a nebyli tak zatvrzelí. I to někdy stačí na to, abychom se domluvili. Je to vlastně taková pomyslná dýmka míru, při které besedujeme a domlouváme podrobnosti. O dalším průběhu vás určitě budu informovat, i o tom, jak na to mí ducháčkové pohlíží nebo co při tom vyvádějí za vylomeniny. Zatím je to v klidu, spíš mi rvou nervy pracovníci stavební firmy občas. Je to opravdu náročné vysvětlovat, co chcete, když by to sami měli vědět. Ale možná je to tím, že si nejradši vše diriguji sama, a ráda na vše dohlížím, aby to bylo dokonalé. A pochopitelně vím, že dokonalost neexistuje, nic není stoprocentní, protože by to byla nuda.

1. část - návštěva oční lékařky

Na oční se čas od času dostanu, neboť při své nemoci je forma ataky zánět očního nervu. Každá ataka je jiná, cestuje mi z oka do oka, nikdy nepřichází do stejného oka. Problémem častých zánětů nervů je pak léčba kortikoidy, která vyvolává šedý zákal, a poškozuje oční nerv.

Je na čase vybrat si oční lékařku na stálo. Tak jsem si vybrala. Opět s lidským přístupem, s velkou profesionalitou, s pozitivní energií.

Tentokrát bylo vyšetření opravdu důsledné, kdy se zkoumala nejen sítnice, ale také oční nerv a okolí očního nervu. Ale vše postupně.

Objednání bylo do dvou týdnů, což považuji za super rychlost, vezmu-li v úvahu, že se na vyšetření na poliklinice čeká i několik měsíců.

Prostředí bylo velice čisté, profesionálně vymalované, trošku mi neseděly bílé cihly, které lemovaly určité zdi, určitě bych je dotáhla na celou stranu zdi, ale to je jen detail, který nijak nepřekáží, ale přeci jen v mém perfekcionismu příliš nesedí. Ale jinak není na prostředí co vytknout.

Sestřička velice příjemná, i paní doktorka. Povídaly jsme si o možných komplikacích nemoci ve spojitosti právě s očima. Pak následovalo kapání do očí, které trošku pálilo, ale jen maličko, a jedno očičko si prostě dělalo, co chtělo, tak muselo být nakapáno znovu.

Samotné vyšetření proběhlo velice dobře, sítnice i okolí očního nervu bylo naprosto v pořádku, to samé oční nerv. Regenerace očí tedy za podpory archanděla Rafaela je na špičkové úrovni, vždycky jsem se na něho mohla spolehnout.

Je jasné, jak mi táhne na 50. rok života, tak nemůžu počítat s tím, že budu mít stále oči jako ostříž. Tedy k mírnému poškození zraku dochází, ale to už je problém věku, ne andílků.

Takže dostanu své první brejličky, už se na ně moc těším. Zhoršení zraku není drastické, a brejličky mi určitě budou moc slušet. Zatím jsem si nechávala vždy dělat jen bezdioptrické brýle na práci s počítačem, tak se zařadím mezi pravé brejlounky.

2. část – měření zraku a výběr brejliček

Tak mám za sebou spirometr i výběr brejliček. Celková doba mé návštěvy byla cca 2 hodiny, hold jsem velice náročný člověk. Chtěla jsem brejličky buď andělsky fialové, nebo Nebesky modré. Dalším výběrem bylo, zda zvolit brýle dvoje, na blízko a na dálku (i když na dálku to mám zatím celkem dobré, ale přeci jen minimální zhoršení zraku tam je), nebo zvolit jen jedny brejličky, které by byly kombinací obou variant. Zvolila jsem nakonec pouze jedny, s ochranou na počítač, tedy s více ochranami, pak musely splňovat ochranu proti poškrábání a musely být samozatmavovací. No není to se mnou vůbec lehké. Nakonec šlo vše skloubit dohromady a výsledek vidíte na přiložené fotečce. 

K čemu máme dojít, k tomu nakonec dojdeme. A nejinak to bylo s mou velkou láskou. Někdy se naše životy tak krásně zamotávají a proplétají.

V jednom z minulých životů byl můj současný muž mým katem, a přesto je to láska až za hrob v tomto životě. Nechala jsem se upálit jako čarodějnice, a můj současný manžel tuto exekuci v 17. Století vykonal. A v současném životě? Zapeklitý to příběh.

Můj současný manžel byl přítelem mé nejlepší kamarádky. Zažili spolu mnohé, a když se rozešli, zařekla jsem se, že takového chlapa nikdy.

Uplynuly 2 roky, kamarádka se vdala, měla své první dítě. S mým manželem zůstali nakonec přáteli. Jednoho dne jsem neměla co dělat, tak jsem se rozhodla zajít právě za touto kamarádkou. Ale to by byla jen poloviční pravda, andílci mě tam hnali. Nezkřížili mi nijak plány, tak jsem si řekla: Proč ne? Tak jsem se vydala na cestu. Nebyla daleko ode mě, asi tak půl kilometru.

Přišla jsem za ní, a její bývalý přítel tam už byl. A protože jsem od andílků dostala za úkol hezky se obléknout, tak jsem ho začala svádět. Vůbec jsem si nepamatovala, tak jsem to nějak neřešila. Měla jsem na sobě černou volánkovou sukni, černou průsvitnou halenku, která skrývala přesně to, co skrývat částečně měla. Přemýšlela jsem, jak na něj. Měl krásný zlatý zapalovač, tak jsme se o něj začali prát. Okamžitě přeskočila jiskra.

Byl zrovna po noční směně, tak šel brzy domů, a já taky. Ani jsme se nedomluvili na schůzce. Ráno mě však andílci zase hnali k této kamarádce. Spěchala jsem, abych tam byla co nejdříve, a to samé udělal můj současný manžel. Srazili jsme se před jejím domem. Na chvíli jsme zašli na návštěvu, ale pak si mě už odvážel domů. To byla první noc u něj, a já se snažila být jako ta slepička v klipu. Znáte to přeci, jak slepička povídá: Ještě chvíli poběžím a pak jakoby upadnu, aby si nemyslel, že jsem kurva. Milování však stálo za to.

Domluvili jsme se hned na společném bydlení. Oba dva jsme byli přesvědčeni, že takto se poznáme mnohem lépe, a zjistíme snáze, zda by nám to vyhovovalo do budoucna. A už se na tom vlastně nic nezměnilo. Ani naše láska se za těch 30 let nezměnila.

Za pár dní k nám kamarádka přijela na návštěvu. Manžel, tehdy ještě přítel, byl zrovna v práci. Tehdy mi pověděla, kdo je vlastně můj manžel. A tak se skutečně naplnilo přísloví: Odříkaného největší krajíc.

Za tu dobu jsme si pořídili dvě krásné dcery, několik párů papoušků rodu Ara, pejsky Německé dogy a suchozemské želvičky.

K našemu 30. výročí mě můj manžel velice překvapil. Miluji hady a můj manžel je vůbec nemusí. Nikdy mi hada nedovolil, i když mi dovolí všechny mé rozmary a přání. Ne, že by mi ho koupil, ale dovolil mi hada si pořídit. Tak už mám vyhlídnutou krajtu, a teď se jí připravuje terárko, protože jediná podmínka byla, aby se s hadem nesetkal v domě mimo bezpečnou zónu, kterou terárium je. Tak se mi splní další mé velké přání. Vlastně se mi splnilo před 30. lety. Vždy jsem toužila mít hada, můj taťka mi ho nedovolil, že hadi smrdí, ale já ho vlastně dostala už dávno. Můj manžel je v čínském zvěrokruhu narozen ve znamení Hada, jen teď budu mít i toho skutečného, plazícího se mi kolem krku, svlékajícího kůži. 

Čtyři příběhy, čtyři různé situace, a přesto se to vejde do jednoho života, do pár okamžiků, které člověka formují a nasměrují ho na správnou cestu.

Vždy jsem cítila, že je něco ve mně, rozuměla jsem andělům i duchům, vedla s nimi nekonečné rozhovory a nechápala, proč je vidím a slyším, zatímco ostatní toto neumí. Asi to není pokřtěním všemi živly, i když i to v mém životě mělo nastat. Nic není náhoda, náhody prostě neexistují. Vše se děje za určitým účelem, i když zpočátku tomu vůbec nerozumíme.

ŽIVEL ZEMĚ

Na tuto událost si mnoho nepamatuji, znám ji jen z vyprávění. Stala se v době, kdy mi byl necelý rok. Vypadla jsem z kočárku, když jsme šli lesem na procházku, kočárek se zabořil do bláta, které bylo přikryto listím. Nešťastnou náhodou jsem vypadla a začala se bořit hlouběji do bahna. Naštěstí mě rodiče vytáhli včas, než jsem stačila vdechnout ono bláto, i když prý jsem tam byla asi 20 sekund, vůbec nechápu, jak jsem věděla, že mám zadržet dech. To bylo setkání se zemí nezemí, neboť i bláto je určitý druh země.

ŽIVEL VODY

To už si vybavuji trošku více. Byly mi 4 roky, a vodu jsem vždy milovala. Byla jsem s taťkou a sestrou na koupališti, brouzdala se ve vodě a chtěla si zaplavat. Vždycky jsem byla takový plaváček, z vody mě museli vždy tahat násilím, i když jsem měla na prstíčkách varhánky. Nešťastnou náhodou jsem však skočila do bazénu pro plavce, byl hned vedle neplavců. A co čert nechtěl, začala jsem se topit. Jelikož můj taťka byl taky neplavec, a sestra byla jen o 3 roky starší, skočil pro mě devítiletý kluk, který v té době plaval závodně. Vytáhl mě, i když už jsem byla skoro u brány Nebeské, oživili mě a já se musela vrátit zpět. Na vodu jsem ale vůbec nezanevřela. Jen co jsem se po pár minutách oklepala, a než se taťka stačil otočit, tak jsem byla zpátky v bazénu, tentokrát v tom správném.

ŽIVEL VZDUCHU

Nebudu počítat dobu, kdy spadla jsem z koně, to nebyl tak velký pád. Na toho jsem zpátky zase nasedla. Nebudu počítat věčné pády ze stromů, po kterých jsem ráda lezla jako opička a nejednou přišla domů s něčím zlomeným. To si nemyslím, že byl křest. Ten nastal, když mi bylo 13 let. Lezli jsme s kamarádkou na skálu, samozřejmě bez zajištění. Já vždy věřila, že mě andílci ochrání, a tenkrát jsem se podruhé narodila, když jsem se neudržela a padala. Naštěstí pod skálou byl písek, tak ten pád nebyl tak hrozný. Pár odřenin, pár zlomenin, ale jinak nic tak strašného. Ale je pravda, že od té doby mám z hor respekt a nikdo by mě na ni už nikdy nedostal.

ŽIVEL OHNĚ

33 let - Kristova léta. To je přesně období, kdy jsem se setkala tváří v tvář s ohněm. Vždy jsem měla pocit, že mě v minulém životě upálili jako čarodějnici, a postupem dospívání jsem si to potvrdila, když vydala jsem se do minulosti, tam se setkala se svým manželem, který byl právě v onom minulém životě mým katem. A vlastně i v tomto životě mě tato minulost doběhla.

Bylo chladné březnové odpoledne, a nám ne a ne chytit krb. Děti byly o patro níž u babičky a dědy, tak manžela nenapadlo nic jiného, než že chrstne hořlavinu do krbu. Samozřejmě to dostalo zpětný chod, a než jsem mu stačila říct, ať to nedělá, byl v plamenech. Uhasila jsem ho, a až potom jsem si všimla, že hořím také. Vůbec mě to nepálilo. Jako správnou čarodějku. Ale ne, spíš to bylo způsobeno šokem těla. Myslím, že při takovém zážitku se tělo začne bránit, dostane se do šoku, neteče vám ani několik hodin potom krev, což se přesvědčili i v nemocnici. Naštěstí jsem si odnesla jen pár popálenin, asi na 5% těla, které se celkem dobře zahojili, i když ještě stopy jsou vidět pořád. Je zvláštní, že ničeho nelituji, ani jednoho okamžiku. Ale s oblibou s manželem říkáme, že mě chtěl upálit jako čarodějku. No, hold stíny minulosti se vždy vynoří i v dalších životech.

PÁTÝ ELEMENT

Pátým elementem jsem já, utvořená zkušenostmi se všemi živly, stojící přesně mezi nimi. Však také všechny živly používám, i když nejraději mám živel vody, možná i proto, že jsem štír, a tedy vodní znamení. Velice se bavím splýváním na vodě, vydržím na vodní hladině ležet dlouhé hodiny a meditovat. Tuto schopnost měla koneckonců i matka Tereza. Je to zábava pozorovat ostatní, když to zkouší a jejich váha jde dolů, zatímco mě voda nadnáší. Ale každý z nás má v sobě určité schopnosti, které má hrstka lidí. Tedy i vy jistě máte nějakou svou schopnost, o které třeba ani nevíte, protože ve vás spinká a čeká na své probuzení. 

VĚNOVÁNO ANDĚLSKÉMU ČLOVÍČKU, KTERÝ MI POMÁHAL A JIŽ MEZI NÁMI NENÍ

Řekou zapomnění pluje tvá duše stále dál,

zůstal tu ten, který o tebe velmi stál,

stopa tvá zůstává v srdci jeho,

toho, co zahrnoval tě velkou něhou.

Anděl smrti nese tě na křídlech svých,

do království nebeského,

kam jen čisté duše smí.

K našemu pánu, tam u nebeských bran,

ptáti se tě budou, zda tvůj život za to stál.

Mnoho dobrého vykonala jsi zde na Zemi,

však přišel tvůj čas a ty odešla jsi za těmi,

kteří čekají tě dlouhý čas,

až pozváni tam budeme my,

setkáme se spolu zas.

Odpočívej v pokoji, nechť má tvá duše klid,

stále tě v srdcích svých budeme mít.

S láskou na tě vzpomínati budeme,

ty pohlídáš náš klidný spánek,

cestou pozemskou však i nadále jdeme,

připomene nám tě lehký vánek,

ODPOČÍVEJ V POKOJI. 

Duše našich blízkých zemřelých zůstávají v naší blízkosti po dobu 1 roku, pak je třeba vypravit jejich duše na cestu k andělům. Některé duše odchází samy, ale většinou se jim od nás moc nechce, proto je třeba je na tuto cestu vypravit.

17. října léta páně 2017

Přesně před 30 lety jsem vypravila na tuto cestu svou babičku, tento rok nadešel čas odchodu pro duši mého tatínka. Příprava na tuto poslední cestu není tak složitá, jak se na první pohled může zdát. Nejprve je tedy třeba očistit se zcela od všeho, aby duše, která odchází, věděla, že odejít může. Člověk vypravující takovou duši musí být naprosto v klidu, tedy předchází této cestě meditace posledního sbohem. Tato meditace trvá většinou po dobu 1 hodiny. Pak je třeba obléknout se do bílého, pohodlného oblečení, aby netlačilo. Bílá barva má svůj význam. Tak, jako je čistá duše, kterou vyprovázíme na tuto cestu, musíme být i my naprosto čistí. Bílá je barvou nevinnosti, dobroty. Do bílé barvy kdysi odívali se lidé na pohřby, neboť bílá barva byla projevením úcty pozůstalých.

Pak se připravují květiny, fotografie člověka, který nás před rokem opustil, a také je třeba připravit věc, která byla jen jeho, na které mu záleželo, nebo kterou by nedal za svého života nikomu. Je třeba připravit také 12 svíček - 12 měsíců, kdy duše byla s námi, kdy nám pomáhala. Pak se může přistoupit k samotnému obřadu. Tento obřad trvá většinou 1 hodinu, ale může trvat i déle, záleží na tom, jak rychle přesvědčíme duši, že ji již ve svém životě nepotřebujeme.

Tím celý obřad končí a je třeba věnovat se po celý den sami sobě, odložit veškeré starosti i práci, aby se duše nechtěla vrátit, neboť ještě po dobu 12 hodin od jejího odvodu do světa andělů může přijít zpět.

Pochopitelně, pokud potřebujeme mluvit s duší tohoto člověka po jejím odvodu do nebeských výšin, můžeme si ji kdykoliv přivolat. Avšak přijde, když ji potřebujeme, a pak opět odchází. Nejlépe je nechat ji již připravovat se na další životní etapu, na příchod zpět do našeho světa.

Jak hluboká je propast lidské duše, jak těžké je její loučení. Závidím všem, kdož nepoznají nikdy krásu odcházející duše a nevidí její návraty zas a znova. Můžete plakat a odplavit zármutek ze svého srdce. Je to nutné k dalšímu životu v radosti. Jste požehnáni nevědomostí a je snadné váš smutek vyléčit. Vídat duše je kříž, který nesu po celý svůj život. Neumím plakat pro duši, neboť vidím její štěstí a svobodu v radosti. Dala bych vše pro jeden den v slzách ve vaší nevědomosti.

Tak, jako každá duše čekající v místě zvaném Grimmolium, i má čekala na svůj vstup zpět na Zemi. Úkolem duše je zvolit si maminku a tatínka, zvolit si život a později naplnit své poslání. Můj výběr nebyl lehký. Dlouho jsem vybírala správné rodiče a nemohla se rozhodnout, koho zvolit. Dívala jsem se na životní příběhy mnoha lidí, ale nikdo z nich neměl život tak těžký, aby byl hoden mého výběru. Moje duše milovala bojovníky, a tím se může stát jen člověk bojující se svým vlastním osudem. A takového člověka moje duše našla.

Byl to velký bojovník, nemocný, který však bojoval a lidé ho milovali. Ano, tatínka jsem vybraného měla, a teď ještě vybrat maminku. Jako muzikant měl mnoho žen, krásných, a vybrat tu, jež by byla hodna stát se mou maminkou, také nebylo lehké. Mohl si z nich vybrat tu pravou, neboť mnoho z nich bylo komických, ale žádná z nich nebyla jeho anam carou, tedy polovinou duše. Tu v tomto životě potkat neměl, proto byl výběr těžší.

Zvolila jsem ženu povětrnou, toužící po majetku, slávě a penězích. Pak byl cesta do těla jednoduchá. Stačilo počkat na vhodný okamžik. Cesta z chrámu Grimmolia byla volná a má duše za pomoci andělů vstoupila do počatého tělíčka.

Říká se, že si můžeme vybrat přátele, ale rodinu si vybrat nemůžeme, rodiče už vůbec ne. Ale opak je pravdou. Rodiče své vybrali jste si sami.

Až jednou bude se vám zdát, že vaši rodiče by na vás měli být hodnější, měli by si vás víc všímat, měli by vás pochopit, uvědomte si, že jste si je vybrali a vaše duše znala jejich kladné i záporné stránky.

Občas přemýšlím, co je složitější. Vlastně si ani život o samotě neumím docela dobře představit, po 30 letech v láskyplném vztahu s jedním partnerem. A vlastně si to ani představit nechci. Vybrala jsem si skvělého partnera, vlastně mi ho vybrali andílci, a jak se říká, odříkaného největší krajíc. Pokud bych měla jít do našeho partnerství 2 roky předtím, vůbec bych do něj nevstoupila. Tak moc jsem se proti mému miláčkovi zařekla, že tohoto kluka nikdy. Ale jak se říká, vše má svůj čas, a cesty Boží jsou nevyzpytatelné. Dne 27. července roku 1991 nadešel ten správný čas svést tohoto kluka, a jak mě andělé nabádali, tak jsem také udělala. A vůbec toho nelituji, právě naopak. Jsme stále zamilovaní, jako na začátku našeho vztahu. Neznám recept na dlouhotrvající vztah, nikdy jsem to neřešila. Jedno vím ale určitě, není to jen o lásce, ale také o toleranci, podpoře jeden druhého, o pochopení, o neřešení malicherností, o podržení se navzájem, když je třeba. Člověk by měl být připraven postavit se za partnera klidně proti všem, stát si po boku za všech okolností. Ale toto vše musí být oboustranné. Nemůže dávat jen jeden a druhý brát, i vztah musí být naprosto vyrovnaný.

Za tu dobu jsme odchovali nespočet papoušků rodu Ara, rozmazlili dva pejsky německé dogy, vychovali dvě dcery a dočkali se prvního vnuka. Získali spoustu nových společných přátel, kterým můžeme naprosto důvěřovat, prošli jsme několika domy, než jsme našli skutečně ten pravý, a v lásce, ruku v ruce, jdeme společně dál.

Láska je jako poupě, člověk se o ní musí neustále starat, zalévat jí, chápat a pečovat o ní. Brát se navzájem s klady i zápory toho druhého, neboť není člověk bez záporů, podporovat se ve zdraví i v nemoci, budovat stále hnízdečko lásky, mít porozumění. Pracovat na lásce každý den, překvapovat jeden druhého, těšit se z práce domů. Pak je život s tím druhým skutečně nádherný. Nezáleží na tom, co máte, ale na tom, jací jste, jak vás partner vidí, co je schopen pro vás udělat. A pokud jste ochotni učinit partnera šťastným, a on vás, nic jiného k životu skutečně nepotřebujete. Proto přeji vám všem plno lásky a pochopení v životě.

Život je sám o sobě dar. Vlastně každý, kdo pomáhá lidem, dělá si svou vlastní reklamu na život. A k tomu čas od času potřebuje také reklamu jako takovou.

Dlouhých 8 let jsem zvažovala reklamu na auto, a pořád jsem se nemohla rozhodnout. Vždy mi přišlo, že ji vlastně nepotřebuji. Ale…

Vlastně i vizitka je taková vaše reklama, jak na ostatní působí, jak ji a vlastně i vás vnímají. Tento rok, kdy jsem na trhu 10 let, věděla jsem, že to chce něco nového. V minulých letech to byly hrníčky, propisky, žetony do košíku… Když se můj synovec rozhodl pro reklamu na auto a nové vizitky, trošku mě to také nalomilo a v tu chvíli jsem si řekla: Proč vlastně ne? Je to nenásilné, nestojí to mnoho peněz (oproti reklamě jiné, kterou musíte obnovovat a stále platit), můžu si dovolit i lidovější ceny pro všechny, protože mi ubývají tyto náklady. Ne, že bych v posledních letech nějakou velkou reklamu potřebovala, spíš jdu z úst do úst, což je ta nejlepší reklama.

Tak vyvstalo dilema, reklama na autě byla jasná volba, ale co s vizitky? Seděla jsem a přemítala, zda to není zbytečná investice, když si je dělám už mnoho let sama. Ale tisk také něco stojí, včetně času, který člověk vymýšlí plánováním a synchronizací vizitky jako takové. A protože se mi reklama na autě moc líbila, chtěla jsem mít i vizitky ve stejném duchu. V tu chvíli přistoupili andělé a hučeli do mě s malým kalendářem. Řekla jsem si, no proč ne, je to jistě dobrá volba, někomu poslouží jako kalendář do peněženky, někomu jako menstruační kalendář, každý to využije jiným způsobem. V tu chvíli jsem byla rozhodnutá, že to skutečně chci.

Je dobré mít vedle sebe někoho, s kým to můžete konzultovat. Když jsme se o tom s mým miláčkem bavili, napadlo ho, proč nespojit vizitku a kalendář dohromady. Nebyl to vůbec špatný nápad. V peněžence se při otevření objeví kalendář, který tam může mít i ten, jehož partner je vůči věcem mezi Nebem a Zemí skeptický, protože vidí jen kalendář, a z druhé strany je vizitka, která zase slouží těm, kdož si chtějí uchovat kontakt na mě. Takže se vlastně zabijí dvě mouchy jednou ranou.

Chtěla jsem také slogan, který by se hodil nejvíce. Proto jste také měli možnost psát slogany, a i když jsem si slogan oblíbila už týden před ukončení soutěže, neznamená to, že nakonec nevyhraje zcela jiný. Ale tento se mi do té doby nejvíce líbil, byl věcný, stručný, výstižný, tak zdobí nyní nejen mé auto, ale také vizitky.

Tak se můžete těšit na vizitku s kalendáříčkem, stejně jako na propisky v různých barvách, které přikládám ke každé zásilce, nebo pokládám na stůl pro ty, jež si udělají čas, a sejdeme se osobně. 

Je to už déle, co můj tatínek odešel k andílkům. Nepřála bych nikomu z vás, najít tělo toho, koho tak milujete. Byl to zvláštní pocit, najít tatínka, jak leží na zemi, se sinalou tváří. V první chvíli jsem ten mrtvolný zápach vůbec necítila, jako bych měla všechny čichové buňky ochromené. Měla jsem velké štěstí, že tam byl se mnou můj miláček. Policie i lidičky z pohřební služby byli naprosto super. Dívala jsem se na něho, a vypadal, jako když spí. Usmíval se. Neplakala jsem, ani jsem se nesložila. Ne snad proto, že bych ho nemilovala, ale protože jsem věděla, že už ho nic nebolí ani netrápí. Poslední přání mého tatínka bylo, aby stál do konce svého života na svých vlastních nohou, bez cizí pomoci, aby se dokázal o sebe až do poslední vteřiny postarat. A to se mu vyplnilo. Miloval lidi, rozdával radost všem kolem sebe. Vždycky věřil, že v každém z nás je dobro, které se u některých jen skrývá a čeká na vhodnou dobu, kdy je vypuštěno ven. Nikdy se neuměl pořádně zlobit. Bral život takový, jaký byl, a přijímal ho se vším všudy. Vy, kdož jste ho znali, a milovali, víte, že to byl anděl na zemi. A odešel mezi andílky, aby byl šťastný. Dívá se na nás všechny, a já bych si přála, a myslím, že je to i jeho přání, abyste zůstali takoví, jací jste, veselí a plni života. Rozdávejte kolem sebe lásku, pro sebe i pro něho. Nezlobte se na ostatní, protože to za to nestojí. Život je příliš krátký na to, abychom se na sebe zlobili. Važte si každého okamžiku, kdy můžete být se svými blízkými, protože nikdy nevíte, kdy to je naposledy. Přejte si, a jděte si za svými cíly, stejně jako to dělal on. I v těch zlých a ošklivých věcech hledejte to dobré, neboť ve všem je velký kus dobra, jen ho mnozí z nás nedokážou vidět. Vždy říkal, abychom nesmutnili po tom, co nemáme, ale abychom si vážili toho, co máme, neboť je hodně lidí na tom mnohem hůře než jsme my. A toto poselství mého tatínka bych vám ráda teď předala. Někteří z vás si z těchto slov vezmou hodně k srdci, někdo si nevezme vůbec nic. Dejte mu poslední dárek, vy všichni, jež jste ho znali, a přemýšlejte o těchto slovech. Vaše štěstí bude pro něho tím největším posledním dárkem. 

Někdy si vybereme vysněný dům, někdy si dům najde nás. Tam, kde jsme skutečně šťastní, nemusí být to místo, které si samy vybereme.

Dům nás přitahuje magickou silou, chodíme kolem něho od malička a sníme, že jednoho dne bude náš. Jak říkala má babička, když jsem chodila kolem svého současného domu - přej si, a jednoho dne bude tvůj. Přesně věděla, že si tento dům vybral mě. Nebo to místo.

Vždycky jsem chtěla bydlet na hřbitově, nebo u hřbitova. Tato místa mě lákala, přinášela klid. A to bylo přesně to, co potřebovala moje neklidná duše. Neklidná duše - to jsem si vždycky myslela. Možná to není neklidná duše, třeba mě to jen hnalo na místo bolesti a neštěstí, lásky i spokojenosti. Hřbitov, ano, to je místo bolesti i klidu.

Dům, po kterém jsem vždy toužila, je domem bolesti i klidu. Každý dům má svou energii, i své duchy. Ale co když dům stojí na místě bývalého pohřebiště? Jak je to tedy s duchem místa, nebo s duchy?

Ano, na místě, kde stojí můj dům, bývalo pohřebiště. Byly tam hroby, dětí, starců, nepostradatelných lidí, ale i mnoho obětí. Ti všichni procházejí se po domě a vyprávějí mi své příběhy. Příběhy někdy láskyplné, jindy velice bolestné. O životě, ale i o smrti.

Není divu, že si jednoho dne podnikatel, který vlastnil pohřební službu, nechal vystavit dům přímo na tomto místě, na pohřebišti. Hroby byly sice odstraněny, ale duše tu žijí dál. Je to jejich místo odpočinku a nikdo nemá právo jim tento domov brát. Tak tu sdílíme společně dům i zahradu, povídáme si. Někdy je požádám i o náhled určité situace. Velice mě zajímá, jak by se zachovali oni. Ono mluvit s 200 let starými duchy, některými mladšími, ale pohřbenými před více než 100 lety, je krásné a uklidňující. Je zajímavé, že celý den zůstávají se mnou, a večer se odebírají naproti, přes zeď, za dalšími svými kamarády ducháčky. Někdy zůstávají i přes noc, ale většinou jen pár z nich.

Domov, který společně sdílíme, nebyl tedy vždy jen domovem, ale také místem jejich odpočinku. Když se hroby přemístili naproti za zeď, některé se zrušili, neboť lidé neměli na poplatek za hroby, rozhodl se krásný mladý muž, že postaví si na tomto místě dům, a bude pokračovat v poslání svých rodičů. Nechal si postavit dům od architekta Kominika, který nakonec skončil i zemřel v koncentračním táboře. Stěny domu nechal vystavět jako pyramidu, do stejných světových stran.

Hlavní vchod je situován na severní stranu, stejně jako u pyramid. Vstup na nejstudenější straně má svůj důvod, slouží zejména k ochraně, ale také pro vstup pro živé, zdravé a šťastné lidi. Tam se nacházela obytná část domu. Byla tam kuchyně, obývací pokoj a ložnice.

Druhý vstup, který je na jižní straně, sloužil pro vstup mrtvých. Ale nejen mrtvých, ale i truchlících lidí a lidí s velkou bolestí na srdci. Jižní strana je stranou sluneční, má ukázat cestu zesnulým, cestu za světlem. Na této jižní straně nechala jsem zbudovat pentagram s G uprostřed. O tomto pentagramu si můžete také přečíst zde. Tento pentagram má svůj vlastní účel - zlý duchové nemohou dovnitř, kdežto hodní duchové můžou vstupovat dle libosti. A nejen duchové, ale také lidé. Kdo je dobrý a hodný, ten na oplátku odchází s velkou dávkou pozitivní energie, kdo však dobrý není, tomu se zde moc dobře nedýchá, nebo si odnáší s sebou zlobu těchto duchů. A osudy těchto lidí jsou někdy hodně smutné, posléze.

Tyto dva vchody jsme zachovali. Vlastně vše jsme zachovali, téměř. Změny se mohou provádět pouze za účasti duchů, s jejich souhlasem, a ne vždy jsou to rozmluvy příjemné. Někdy duchové změnu nechtějí, nebo alespoň ne takovou, jakou jim nastíníme. Pak dlouze diskutujeme o možných úpravách a rekonstrukcích.

Tedy napřed pohřebiště, pak pohřební ústav, a teď vlastně něco hodně podobného. Nazvat mé poslání pouhou esoterikou se nedá, pracuji hlavně s anděly a duchy, a i při výkladu karet používám tento kanál. Každá kartářka i každý duchovní poradce, jsou na něco napojeni, kdy jim je sdělováno to, co smějí říci. A můj kanál jsou andělé a duchové, Bůh i Ježíš.

Dům si tedy vybral mě, místo si vybralo mě, abych mohla pokračovat v původním úmyslu tohoto místa. A věřte mi, že v něm pokračuji ráda.

Píšete mi otázky především, co se duchů týká. Pokud něco nevím, zeptám se přímo jich. Naleznete zde na stránkách mnoho povídání o duchách nyní, ale i v budoucnu. Toto téma je neskutečně rozsáhlé, jejich svět je plný tajů a úžasu. Jen na jednu otázku jsem zatím nenalezla odpověď. Někteří duchové odchází do Grimmolia, aby se reinkarnovali, a druzí ne. Někdy to trvá i několik staletí, než naleznou skutečný klid a vydají se vstříc novému životu. Zatím jsem nezjistila, proč tomu tak je, proč někdo po roce inkarnuje se do nového tělíčka, a druhému to trvá třeba i několik staletí. Proto po této záhadě pátrám dál. V tomto jsem asi jako buldok, když se do něčeho zakousnu, tak nepustím. A já na tuto otázku nakonec odpověď najdu. A až se tak stane, budete si moci o tomto zde přečíst. 

Existují místa, která nás k sobě přitahují jako magnet. Místa s velkou energií, která volají na nás, kdykoliv projdeme kolem. I budovy mají svou energii, své duchy, nebo jen ducha jednoho. I ten nás k sobě může volat. V tu dobu naskakují nám myšlenky, co toto místo chce nám sdělit. Nejinak tomu bylo i se zahradním domečkem, který mě k sobě lákal.

Zvenku byl moc krásný, jeho energie sálala do všech směrů. Při vstupu dovnitř cítila jsem mnoho energií. Některé byly velice zmatené, jiné nádherné. Rozhodla jsem se tedy pomoci tomuto domečku. Uvnitř nebyl tak krásný, ale měl své kouzlo. Bylo zapotřebí odnést harampádí, skladované v něm mnoho desítek let. Žádné z těchto věcí nemělo krásnou energii, tudíž nezbývalo, než vše vyhodit. Byla tam směsice všeho, všechno zpuchřelé a zapáchající. Po vynesení všeho nepotřebného se domku očividně ulevilo, jeho energie náhle se pročistila.

Když byl prázdný, působil velice dobře. Bylo také zapotřebí vynést všechny pavoučky ven a zničit jejich domečky. Pavučiny byly nádherné a mě začaly téct slzy. Taková nádhera. Nic naplat, pavoučci musí si udělat domečky nové.

Seděla jsem ve stínu ořešáku a poslouchala nádherný zpěv ptáků. Letní vánek opíral se do listů a přírodní orchestr krásně ladil mým uším. Jen jsem tam tak seděla a vychutnávala atmosféru. Dva duchové sedli si vedle mě a vyprávěli své příběhy. Jeden z nich postavil i tento domeček a mluvil o každé cihle, plánu, nápadu. Bylo příjemné dozvědět se víc. A já chtěla vědět vše. Toužila jsem pocítit každou kapku potu, která prolila se při stavbě jeho. Poslouchala jsem, jak byl vybaven a pro koho byl postaven. Příběh malé, těžce nemocné holčičky, mě dojal. Bylo to její království, místo, kde povídala si s andílky a kde zapomínala na svou bolest. 

Je nějaký tunel, nějaké světlo? Co se vlastně děje ve chvíli, kdy se ocitnete na rozhraní života a smrti?

Takovým zážitkem jsem si prošla ve 4 letech, kdy byla jsem téměř na druhé straně a ještě částečně na této.

Nejprve jsem procházela vodou (není divu, když se člověk málem utopí, tak je jasné, že duše jde z těla přímo do vody), než jsem se vznášela nad vodou, kde je duše téměř bez tíže. Můžete létat, můžete ve vzduchu jen tak stát, můžete chodit po vodě. Můžete si i lehnout na vodu, aniž byste se potopili (tato schopnost mi od té doby zůstala, možná jako dar, i když nevím, jak toho využít, ale krásně se na vodní hladině medituje).

Žádný tunel, žádné světlo. Jen spousta andělů se kolem Vás vynoří, a vy se díváte na své tělo. Vidíte ho z výšky, andělé nesou Vás na svých křídlech a promlouvají k Vám. Nejsou to jen andělé, ale také jiné bytosti, které vidíte a slyšíte. Díváte se na to, jak se Vás snaží ostatní zachránit, pláč těch, kteří Vás měli rádi.

Dívala jsem se na desetiletého chlapce, který mě vytahuje z vody, pokládá na zem a sbíhají se další lidé, včetně mého taťky a sestry. Sestra sedí a pláče, křičí, ať mě vzbudí. Nějaký muž se nade mnou nadklání a začíná masírovat srdce a začíná s umělým dýcháním. Ještě je duše hodně spojená s tělem, ještě jsou tam vazby. Cítím tlak na hrudi, cítím vítr v místě, kde tělo má plíce. Bolest přichází. Velká bolest, jak násilím je duše vtahována zpět do těla. Bolí to, jako kdyby vás zalehl slon. Cítím velkou tíži a bolest. Ta cesta do těla zdá se být nekonečná, bolest zdá se být nekonečná. Duše pomalu sestupuje k tělu, milimetr po milimetru. Jsem nad tělem sotva pár metrů, ale cesta zpět do těla trvá několik minut.

Konečně úleva. Nadechuji se a vykašlávám vodu z plic. Jde mi z nosu i z pusy. Ta pachuť je strašná. Pachuť smrti i života. Dostávám mnoho darů shůry, některé jeví se spíše jako prokletí než jako dary, ale přijímám je. Bílé světlo na konci tunelu, ani tunel jsem však nezahlédla. 

Každý člověk má své šťastné číslo, číslo, které se mu stále opakuje, souvisí s mnoha událostmi v životě.

Když vezmu mého tatínka, a jeho šťastné číslo 17:

sedmnáctého prožíval: seznámil se s mojí mámou, rozvedl se, založil svou kapelu, zemřel. Toto číslo ho tedy provázelo životem.

Já mám také takové své číslo, a tím jsou tři osmičky. Najdete je v mém IČu, v narození, v telefonním čísle, pokud převedu svou webovou stránku a email do číslic, i tam jsou tři osmičky. Toto číslo mě tedy provází celým životem.

Číslo 8 je číslem hojnosti a hojnost, to nejsou jen peníze, ale je to také láska a štěstí. Ležatá osmička pak značí nekonečno, něco, co trvá navždy. Štír spadá do osmého domu zvěrokruhu. V numerologii je osmička nejmocnějším číslem. Je v něm zakotven úspěch, láska i sex. Je to číslo spravedlnosti a rovnováhy, jak můžeme vidět v tarotech. Je v něm bojovnost a schopnost překonávat jakékoliv překážky.

Je to dobré karmické číslo, představuje dary karmy, a andělé ho milují. Neboť v andělském světě je toto číslo spojeno s energiemi, pozemskými i vesmírnými, velké vnitřní síly.

A jaké je vaše osobní šťastné číslo? Opakuje se ve vašem životě? 

Můj tatínek se narodil jako čtvrté dítě mé babičky Marie Barbory a mého dědečka Heyndricha. Dědu jsem nikdy nepoznala, zemřel dřív, než jsem se narodila. Oba byli pokřtěni v římskokatolické církvi, a tak je pochopitelné, že i můj tatínek byl pokřtěn. Narodil se s velkým postižením, a přesto měl vždy dobrou náladu. I v dobách svého mládí, kdy byl upoután více než přes rok do sádrového lůžka. Nikdy neztrácel smysl pro humor, vždy, i přes své bolesti, měl úsměv na tváři. Aby také v životě něco dokázal, začal hrát na kytaru a v průběhu 10 let se naučil hrát na 7 hudebních nástrojů. Všem kolem sebe dokazoval, že smysl pro život a dobrá nálada se najde i v těch nejtěžších chvílích.

Vždy mě ve všem podporoval, a vždy se sám o sebe dokázal postarat. Až do poslední chvíle. Rozdával lidem radost a dobrou náladu, dával jim naději, že vše se v dobré obrátí, pokud člověk skutečně věří. Dokázal, že nic není nemožné, a i přes nepřízeň osudu se dá smát a šířit kolem sebe radost.

Nikdy mě nenechal ve štychu, vždycky stál za mnou, věřil mi a pomáhal mi, i když jsem o to někdy nestála. Miloval život. Nikdy neříkal, že je prokletý, že život nemá cenu, nikdy si nestěžoval, i když trpěl bolestmi. Nikdy nikoho svým zdravotním stavem neobtěžoval. Lidé si ho pamatují usměvavého, hýřícího pozitivní energií.

Na poslední cestě ho vyprovodila celá jeho kapela, které byl nejen členem, ale také manažerem, mnoho jeho přátel a také rodina. I když si obřad nepřál, všichni dostali možnost se s ním rozloučit. Nyní bude odpočívat po boku své maminky, tak, jak si to přál.

Přišla také jeho pomoc z nebe, kdy se zdálo, že se vše bude protahovat, zařídil, by vše proběhlo v neuvěřitelné rychlosti. Moc bych chtěla poděkovat všem, kdož mi pomáhali ve vyřizování všeho potřebného. Moc to pro mě znamená.

Tati, ať je ti tam nahoře dobře, vím, že mi budeš pořád pomáhat a chránit mě, tak, jako jsi to dělal za svého života. Miluju tě. 

Ctím astrologii, neboť vím, že se tam ukrývá mnoho pravdy. A protože se jí také zabývám již dlouho, vím, že astrologie nám pootevře náš svět, náš život zhruba na 70%. A proto jsem požádala také já jiného astrologa, kterého si vážím, aby mi vypracoval rozbor osobnosti právě z pohledu astrologie. A tento rozbor osobnosti bych také ohodnotila zhruba na 70%, některé věci v něm pravdivé nejsou, většina však ano. Pokud chcete do tohoto rozboru nahlédnout, máte možnost.

Předmluva

Narození každého člověka je provázeno souborem aktuálních planetárních konstelací, které každému zrozenci vtiskují originální kombinaci charakterových vlastností. Tyto planetární konstelace se nazývají aspekty a zmiňuji se o nich proto, že se s tímto slovem budete setkávat v textu.

Slunce ve Štíru a Měsíc v Panně
Nikdy není pochyb o Vašem stanovisku. Vaše duševní aktivita, Vaše vědomí světa, který Vás obklopuje, a Vaše ochota vyjadřovat to, co si myslíte a cítíte, zabarvují Vaše názory úžasnou upřímností. I když Vás snad diplomacie nabádá k ovládání ve výrazech, víte velice dobře, co si myslíte. Kohokoli jiného můžete oklamat, ale sama sebe nikdy. Máte výrazné rozumové nadání a Vaše názory jsou tak silně osobní, že pro Vás bude nejlepším povoláním nějaká umělecká dráha, kde budete moci vyjádřit sebe sama. Vaše ctižádost se týká spíše výrazu, jistoty a osobního uznání než moci a autority, a ať dosáhnete jakékoli moci, bude to spíše vliv na myšlení druhých než nadvláda nad jejich činností. Vědomí světa Vám dodává výřečnost ve vyjadřování politických názorů. Jste reformátorka, ale spíše v intelektuální než společenské rovině - chcete totiž přimět lidi k myšlení a na jiných necháváte, aby je živili a vládli jim. Citově jste vášnivá a přitažlivá se značnou dávkou sexuality. Máte zvláštní druh věrnosti, který nezabraňuje občasným úletům, ale obvykle se zase vrátíte "do hnízda". Působíte na druhé magickou přitažlivostí a nedokážete odolat, abyste nevyzkoušela svou moc, což Vám může přinášet problémy, přestože se z nich většinou dostanete bez úhony. Nesnášíte, když se někdo šťourá ve Vašich soukromých záležitostech a bráníte se všem snahám o čmuchání ve svém soukromí. Na druhé straně nesmírně ráda nasloucháte klevetám a dokonce je předáváte dál - ovšem ne vždy s dobrými úmysly. Umíte být velmi kousavá a když chcete, jste schopna nenávidět i milovat zároveň. Vaše jedovaté poznámky v sobě mají jistou chladnou nestrannost, která jim dodává větší účinnost. V každém případě jste velmi kritický člověk, jak vůči druhým lidem, tak v abstraktních, uměleckých nebo literárních záležitostech. Máte v sobě něco z gurmána, milujete jídlo a pití a všechny krásné věci života, oddáváte se jim s nezávislostí, která neodporuje diktátu dobrého vkusu a všeobecně uznávaných zvyklostí. Máte určitý smysl pro hřích, ale značný cit pro názor veřejnosti a většinou se Vám daří udržet si dobré mínění okolí a všechno Vám prochází.

Slunce konjunkce Venuše
Jste populární, oblíbená u druhého pohlaví, máte výraznou osobnost se silnou přitažlivostí a plamenem vášně, který vyvěrá z dobré nálady, jakéhosi všudypřítomného optimismu a dobrého kamarádství. To Vám přináší mnoho obdivovatelů, kteří mají dobré finanční a společenské zázemí: ženy s tímto aspektem se obvykle vdávají do vyšší společenské vrstvy - ovšem bez lásky, takže obvykle kráčí k oltáři se svým šéfem nebo jeho synem. Tento aspekt propůjčuje Vašemu vzhledu zvláštní romantické kouzlo, protože máte příjemný vzhled a Váš idealismus z Vás přímo čiší a vytváří kolem Vás magickou auru. Je to sexuální přitažlivost, ale navíc ještě něco idealističtějšího - romantického. Milujete krásné věci a máte vybraný a nesobecký vkus. Tento aspekt má velice posilující vliv v citové i materiální oblasti.

Slunce konjunkce Mars
Vyznačujete se jistou odvahou, pohotově říkáte své mínění a nejste příliš taktní. Neznáte význam slova strach - ani v tělesném, ani v psychickém slova smyslu. Zaútočila byste holýma rukama na lva nebo byste si troufla diskutovat o právní záležitosti na půdě nejvyššího soudu se stejnou, až agresivní vírou ve vlastní schopnosti. Je to obdivuhodné, ale není to vždy rozumné. V důsledku nemoudré volby protivníků Vás provází hodně porážek (verbálních i jiných), a proto si stále musíte dávat pozor, abyste se nesnažila prorazit zeď hlavou. Jste člověk, který se nevzdává, i když je pod tvrdým tlakem okolí. Máte nesmírnou duševní i tělesnou energii a není dobré, když se Vaše schopnosti deformují kvůli svárům nebo se Vaše síly rozmělňují ve výbušnosti. Tato Vaše impulzivita může přinášet problémy s muži. Sebekontrola by proto měla být Vaším ustavičným cílem v osobních i obchodních záležitostech, a když jste v pokušení udělat nebo říct něco smělého, měla byste si neustále připomínat, že "jen blázni se vrhají tam, kam se andělé bojí vstoupit". Vaše výrazná osobnost a rychlé myšlení Vás dovedou daleko, ovšem pokud se naučíte překonat zvláštnosti své povahy.

Slunce trigon Saturn
Jste vážná, bez známky sklíčenosti nebo deprese, a jste schopna soustředěného úsilí. Dveře se Vám samy otevírají a příležitosti se Vám přímo nabízejí nebo si je snadno vytváříte, díky čemuž se můžete těšit na značné štěstí. Vaše vitalita a vůle stoupá s časem, životní postup je pomalý, ale stálý, a ve zralém a pozdním věku se můžete dočkat značných úspěchů a poct. Pozor ale na sklon k relaxaci, způsobující absenci směru a záměru. Tendence tohoto aspektu také může někdy vést k samolibosti, domýšlivosti a pýše, a tím pádem k zcestnému ventilování ctižádosti a energie.

Měsíc semikvadratura Merkur
Jste hovorná, výřečná a vtipná. Možná nemáte cvičenou mysl, ale to Vám nezabrání, abyste se nezabývala duševními záležitostmi - buď je to Váš koníček, nebo přímo způsob obživy. Co Vám chybí na vytrvalosti, to nahrazujete hbitostí a pohotovostí. Tento aspekt Vás může dovést do sfér, kde se hodně píše nebo mluví, a kde je přínosem vtip, chytrost a schopnost na všechno odpovědět. Někdy ale máte sklon hovořit až příliš a musíte pěstovat rezervovanost v řeči, protože když si necháte určité věci jen pro sebe, napomůžete tím jejich rozvoji. Plýtváte duševními silami, když všechno zveřejníte. Nemáte příliš vytříbené logické uvažování a musíte se vědomě a důsledně snažit držet hlavního proudu diskuse. Potřebujete značný duševní trénink, kterému jste se pravděpodobně vyhýbala již od útlého mládí. Pravděpodobně "kloužete" jen po povrchu věcí a pomáháte si spíše vtipem než intenzivní pílí, ale se svou chytrostí, vtipem a přizpůsobivostí si docela dobře vystačíte.

Měsíc sextil Mars
Máte aktivní myšlení - ostré, rychlé, sarkastické - a výstižně se vyjadřujete. Máte agresivního ducha, který se může a nemusí projevit ve Vašich činech, ale dodá křídla Vašim plánům a rozlet Vašim myšlenkám. Dobře ovládáte své vášně, které jsou silné a používáte svůj hněv k dobrému účelu. Jste nebezpečný nepřítel, protože držíte svůj plamen vášně na uzdě a dokážete ho zaměřit přesně na cíl.

Měsíc opozice Jupiter
Jste usměvavá a srdečná, tolerantní vůči ostatním i vůči sobě. Jste typem bezstarostného člověka, který bere lidi takové jací jsou, a díky tomu jste velmi oblíbená. Jste optimistická ve finančních záležitostech a máte pocit, že Vaše peněženka bude stále plná, ovšem extravagance, která z toho pramení, může ohrozit Vaši materiální situaci. Pravděpodobně máte jisté světské statky, ale to samo o sobě pro Vás neznamená žádnou jistotu - peníze přicházejí a odcházejí, aniž by Vám působily velké starosti. Toto je jeden z požitkářských aspektů, což je spojeno také s touhou po bohaté a luxusní stravě, takže pozor na přejídání a z toho vyplývající zdravotní potíže.

Měsíc kvadratura Neptun
Tento aspekt oslabuje Vaše tvůrčí nadání, způsob myšlení a vyjadřování, protože vnáší nerealistickou notu do Vašich představ a praktické záležitosti zahaluje mlhavými a nejasnými konturami. V obchodním počínání, myšlení i v lásce musíte stát pevně nohama na zemi, protože se nadmíru zhlížíte v oblačným dálavách. Jste schopna snít s otevřenýma očima a vymýšlet smělé plány, které by byly báječné, ovšem pokud byste je Vy (ale Vy raději ne), nebo někdo jiný mohl uskutečnit. To dodává Vaší povaze jistý naivní půvab. Dokážete věřit na víly a duchy, stejně jako jiní věří nějakému politikovi či hrdinovi, a Vaše ustavičná láska k mystice bude fascinovat Ty, kteří milují nevinnost, dětinskost a nezkaženost. Ale to všechno Vám příliš nepomůže ve skutečném světě a nepraktický přístup k mnoha věcem bude stát v cestě Vašemu rozvoji, dokud se pevně nepostavíte na zem a nezvolíte si reálný cíl.

Merkur konjunkce Uran
Máte ostré, skvělé, kritické myšlení se silnou zálibou v technice. Milujete konverzaci na úrovni, dobrou četbu i drama. Pravděpodobně se vypracujete do úctyhodného a autoritativního postavení v oblasti kritiky, umění nebo techniky. Váš způsob řeči je dynamický a řízný, někdy trhaný, ale slova vycházejí s úsečnou rychlostí a nevysvětlitelným půvabem. Nechodíte kolem horké kaše, ale Váš úsudek nese známky jisté objektivity, která zmírňuje Vaší ostrost. Jste schopna značné rozvahy v duševních procesech a uprostřed citového víru dokážete myslet rychle a s krajní logikou. Jste individualistka a usilujete o realistické uspokojení své individuality. Jste neústupná, ale vážíte si názorů druhých, i když s nimi nesouhlasíte.

Venuše konjunkce Mars
Jste nesmírně přitažlivá pro druhé pohlaví. Toto je aspekt těch, kteří mají kouzlo osobnosti. Druzí ho mají také, ale Vy ho máte v nesmírně přitažlivé formě a nikdo Vám ho nemůže vzít. Máte rovněž štěstí ve finančních záležitostech, i když ráda utrácíte peníze a možná ne vždy zrovna prakticky. Zdá se, že jste chráněna před nouzí navzdory skutečnosti, že Vám peníze prokluzují mezi prsty. V milostných záležitostech jste citlivá, i když v sobě máte jistý tvrdý rys, který může dovádět partnera a Vaše obdivovatele k zoufalství. Uvědomujete si své schopnosti a neváháte je využít. Toužíte po obdivu, vzrušení a pochlebování, ale především potřebujete oddanost jedné osoby - to znamená pokaždé jedné: nejste totiž stálá v přísném smyslu tohoto slova. Možná se považujete za vzor oddanosti a věrnosti, ale to Vám nezabrání ve flirtování, když na to máte náladu. Toto je výborný aspekt pro jednání s velkými skupinami lidí a pro uměleckou práci jakéhokoliv druhu. Ve Vašem způsobu vyjadřování je jistá ohnivost, která dokáže zaujmout fantazii publika, a Vaše přitažlivost může mít za příznivých podmínek velmi rozsáhlý vliv. Na druhé straně Vám Vaše city mohou působit problémy a značný žal. Dlouho Vás tíží zklamání v nějaké milostné záležitosti a nedovoluje Vám těšit se z obdivu, kterého se Vám dostává. Musíte si dávat pozor, aby Vás trochu nedospělý postoj k lásce nepronásledoval až do zralého věku. Jste jednou z těch, které jsou stále mladistvé - jen si dejte pozor, abyste nebyla stále dětinská!

Venuše trigon Saturn
Tento aspekt poskytuje stálost Vaší citové povaze a kdykoli Vám umožní ustálit svůj život a zotavit se z případných výkyvů. Pod Vašimi největšími zmatky se vždy bude skrývat stoický klid, poskytující Vám pevnou základnu, na které kdykoli znovu vybudujete jak citovou stabilitu, tak materiální statky. Toto je jeden z nejlepších pasivních faktorů pro štěstí, dodávající sebedůvěru a zdravý rozum. Máte mimořádný obchodní úsudek a díky konzervativní a rozumné taktice si pravděpodobně vybudujete velké bohatství.

Mars trigon Jupiter
Toto je jeden z aspektů naznačujících bohatství - buď zděděné nebo získané vlastním přičiněním, případně obojí - a může být také indicií výhodného sňatku. Toto není aspekt šetření a hromadění peněz, protože materiálně se pouštíte do velkorysých věcí. Značná odvaha Vám přináší příjmy a jistotu. Jste tak trochu hazardní hráčka, schopná dát do hry všechno. Máte značné štěstí, které může ovlivňovat Vaši chuť riskovat. Vaše obchodní instinkty jsou správné. Máte solidní finanční základnu a jste schopna k ní stále přidávat.

Mars konjunkce Uran
Máte silnou osobnost a jste trochu chladná a neosobní. Vaše předsudky vůči životu jsou spíše duševní než citové, jste schopná a rychle vnímáte. Nejlépe se Vám bude dařit, když budete pracovat v neosobních záležitostech, protože Vaše city jsou nepřesné a nespolehlivé. Tento aspekt produkuje dobré vůdce, učitele a vládní úředníky. Osobní úvahy neovlivňují to, co musíte udělat. Dokážete být tvrdá a dokonce krutá, pokud to vyhovuje Vašim záměrům. Zatímco v teorii a vůči skupinám můžete být milá, umíte být nepříjemná v osobním jednání a zraňovat ty, kteří Vás milují. Vašimi city proniká jistá nepoddajnost a máte potíže s uvolněním. Často vybuchujete.

Jupiter kvadratura Neptun
Jste vizionářka, idealistka ve věcech filozofie a náboženství, s poněkud mlhavým a nelogickým přístupem k abstraktním záležitostem. Jste schopna věřit věcem, které vůbec nikdy neexistovaly. Ve Vašem myšlení se projevuje mystický ráz a mezi Váš zrak a vnější svět se vtírá závoj nereálnosti. Vaším ustavičným cílem by měly být konkrétní důkazy a měla byste zapomenout na princip víry jako na "důkaz nespatřených věcí", neboť jste příliš ochotna věřit, a proto si musíte pěstovat skepticismus. V materiálních a osobních záležitostech to z Vás činí naivního člověka a občas jednáte na základě předtuch nebo inspirací, které Vás mohou přijít pěkně draho. Držte se raději dál od seancí, spiritualismu, abstraktní filozofie a náboženství, a držte své myšlení, emoce i obchody přísně při zemi.

Jupiter kvinkunx Pluto
Vaše víra v sebe sama je mocná a pomáhá Vám k bohatému a naplněnému životu. Druzí nemusí chápat Vaše cíle, ale dodávají Vám vytrvalost potřebnou k dosažení odměny, kterou chcete za svou tvrdou práci. Veškerý vnitřní potenciál a každý kousek Vaší energie je nasměrován k úspěchu - ale podle Vašeho pojetí. Pravděpodobně nebudete automaticky akceptovat odměnu nebo ctižádost, kterou svět považuje za důležitou. Děláte si vlastní plány a nemáte ráda, když Vám v nich něco překáží. Váš bystrý úsudek plodí rozumná rozhodnutí, ale i když jste ochotna dávat rady, nejste ochotna je přijímat. Snahy o sebezdokonalování Vám pomáhají měnit se, což Vám velice prospívá v dosahování konečných cílů. Vaše náboženské nebo filozofické ideály pramení ze zkušeností a přispívají k Vaší touze žít co nejplněji.

Neptun sextil Pluto
Myšlenky, které Vám vštípili rodiče, společnost a církev, budou během Vašeho života prodělávat podstatné změny, až se stanou duchovní a filozofické názory charakteristickými pro Vaše myšlení. Tento druh tvůrčí přizpůsobivosti Vám dodává schopnost zříci se sobeckých cílů a zaměřit svoje úsilí na blaho všech.

Znamení k nám přicházejí, ať něco řešíme či nikoliv.

Plánovala jsem obyčejnou dovolenou, ale jako vždy přišlo ke mně mnoho znamení i vzkazů pro vás. Dát andílkům dovolenou, to byl troufalý nápad ode mě, ale jako vždy překvapili. Nešlo však o to, co mi sdělili andělé, ale spíše o znamení, která ke mně přicházela.

Chtěla jsem připravovat další svatý rok, který od měsíce listopadu nadchází. Tento rok je zvláštní tím, že připomíná cestu Ježíše. Trnová koruna plná slasti i utrpení, cesta kamenitá i plná lásky. To byla cesta Ježíše, a přesto by určitě neměnil. Štěstí i neštěstí patří do každého života, vše je v rovnováze. A přesně takový bude tento rok. Více štěstí, méně neštěstí, však i Ježíš, když dostal se ke svému otci, byl šťastný.

Přemýšlela jsem o tomto nadcházejícím roku, a Ježíš vstoupil do mého prostoru. Přišel za mnou v pondělí ráno a dlouho jsme spolu rozmlouvali. A pak se to stalo. Dostala jsme nádherný dar - starý obraz Ježíše v životní velikosti. Podle instrukcí Ježíše jsem ho pověsila nad svůj pracovní stůl. A to měl být teprve začátek. Bůh žehnej tomuto znamení.

Láska Ježíše bude prostupovat každým, s kým budu v kontaktu. Takovou zprávu jsem obdržela, a myslím, že to bude tento rok potřeba. Proto ho dávám i sem, aby každý člověk dobré vůle cítil lásku a pomoc Ježíše. A těm, kdož nemají čisté srdce, přináší tento obraz trny a kamenitou cestu, jakou prošel on sám. 

Terapie Vector, to je metoda, kterou jsem si zvolila. Prý šetrnější, a rozhodně bez zašitých dásní. Ale vše popořádku.

Nejprve jsem tedy byla odeslána k paradentoložce, abych se vyhnula drastickému zásahu v dutině ústní. Vzala mi stěry na bakterie a domluvily jsme se na terapii (léčbě) pomocí vectoru, která sice není hrazena ze zdravotního pojištění, ale určitě stojí za úvahu. Já se rozhodla prakticky okamžitě. Horní i dolní dáseň najednou, žádné řezání, žádné stehy. Je pravda, že za ty penízky nemáte vůbec jistotu, jestli tato terapie pomůže, je to jako koupit si los (hodně drahý los ☺), ale i tak to za zkoušku určitě stojí.
Tedy čekala jsem na výsledky stěrů měsíc, kdy mi byla určena ta správná antibiotika, a 3 měsíce na tuto terapii. Musím říct, že jsem se na ní velice těšila. Zběžně jsem věděla, co mě čeká, a čekala jsem to tedy mnohem příjemnější, než to ve skutečnosti bylo.

Dostala jsem asi 20 injekcí do dásní, aby bylo vše dobře znecitlivěno, a musím říct, že jsem si myslela, že toto bude nejnepříjemnější ze všeho. Zabralo to celkem rychle, i když chvílema tato terapie byla velice nepříjemná. Je to zásah do organismu, tak šok organismus skutečně dostal, vyznačující se velkými záškuby v ústech (ale až po skončení terapie, což je fajn). Injekce odezněly asi po 2 hodinách, ale o tom později.

Tedy nejprve se čistily kanálky zubů i kořeny zubů pomocí laseru, což zase tak nepříjemné nebylo. Následovalo ruční čištění a nakonec vector, který je vlastně na bázi ultrazvuku. Tam už to bylo poněkud citlivější, ale dalo se to vydržet. Ke konci to bylo ale hodně nepříjemné, to už vám organismus prostě dá vědět, že je zásah velký. Poté následuje čištění mezizubních prostorů mezizubním kartáčkem, a musím říct, že vždy je to nepříjemné, když vám to dělá někdo jiný, a po celkové proceduře, kdy vás bolí celá pusa, to je hodně nepříjemné. Naštěstí to máte brzy za sebou, a šup do lékárny pro prášek proti bolesti a vyzvednout antibiotika.

Celá procedura trvá zhruba 1,5 - 2 hodiny, což zase není tak mnoho. Určitě jste rádi, když přijedete domů, a řídit auto se fakt po tomto nedá, tak jste rádi, že vás někdo odveze. Naštěstí mám rodinu i hodné kamarády, tak jsem odvoz tam i zpět měla zajištěný, a byla jsem za to moc ráda. Podstupovala jsem to na dušičky, a opravdu se mnou tam byli všichni svatí ☺.

Druhý den to bylo ještě trošku citlivější, nedalo se moc jíst, takže polívčičky a jogurty to jistily, ale večer se už dalo trošku kousat, a další den už to bylo v pohodě. Trošku citlivější, ale dalo se jíst už i jablko a další ovoce (maso samozřejmě nejím), tak to bylo v pohodě. V lednu jdu ještě na kontrolu, ale snad to bude v pořádku. Po zhruba 6 týdnech se teprve uvidí, zda to zabralo či nikoliv. Tak v průběhu ledna zase napíšu pár řádků o tom, jak to pokračuje. 

Když se řekne dentista, neboli zubař, spoustě lidem vstávají vlasy na hlavě, já však dentisty vysloveně miluji. Když Vám nic není, tak je jednoduché dentisty milovat, já je miluju i v době, kdy potřebuji zásah.

První část tedy bude mé zhodnocení prostředí, ochotu personálu, profesionalitu lékaře.

Vejdete, napřed jdete na recepci, kde vše vyřizujete, od příchodu až po odchod. Musím přiznat, že jsem si tam prostředí příliš neprohlížela, neboť jsem měla plnou hlavu toho, co mě trápí.

Pak vás usadí do čekárny, která je vlastně dlouhou chodbou. Prostředí na mě nepůsobilo nejlépe. Vymalování bylo jak kdyby to maloval amatér, barva na rámech u dveří. Na podlaze leží zelené lino, stěny vymalovány šedou barvou, světlým a tmavším odstínem, což na mě působilo hodně depresivně. Nezachránil to ani bílý strop. Asi by to chtělo příště využít služeb profesionálů, protože i prostředí dělá polovinu úspěchu. Na stěnách zajímavé obrázky i propagační cedule na dentální hygienu.

Personál musím velice pochválit, mladé sestřičky, usměvavé, s pozitivní energií. Opravdu jde vidět, že to nemají jen jako práci. Pan doktor velice příjemný, paní doktorka také.

Práci paní doktorky nemohu hodnotit, neboť k ní nechodím. Avšak paní doktorka velice příjemného, uličnického vzhledu, trošku jako Edit Piav, vždy mile pozdraví, a myslím, že dětští pacienti ji musí mít velice rádi. Vyzařuje z ní klid a pozitivum.

Pan doktor velice příjemný muž, jde vidět, že má svou práci a práci s lidmi skutečně rád. Nechá zvolit pacienta o dalším postupu, což je opravdu super. Pokud jdou zoubky zachránit, tak dělá vše pro to, aby tomu tak bylo, nebojí se ani odeslat pacienta k jinému specialistovi. Tedy za mě určitě velká lidskost a profesionalita.

Ceny jsou úměrné nabízeným službám a přístupu, pro někoho by se mohly zdát trošku dražší, na druhou stranu zdraví máme jen jedno a každá taková investice se nám vrátí. Nezapomínejme, že pokud nemáme zoubky v pořádku, nemůžeme ani stravu řádně rozžvýkat a pak přicházejí bolesti žaludku a bříška, a další zdravotní problémy. Tedy za mě ceny přijatelné - člověk vždy rád připlatí za kvalitu, a zde ta kvalita skutečně je velká.

Objednaný čas souhlasí, nečekáte dlouho, někdy malé zdržení, pokud je před vámi těžší případ, na druhou stranu se ale vždy snaží domluvené časy dodržet a o zpoždění informovat.

Byla jsem poslána ke specialistovi - lékařce zabývající se převážně paradentózou. No jo, kovářova kobyla - znáte to. S andílky pomáháme, a na sebe trošku zapomínám. Vše řeším, až když je ouvej.

Cesta byla celkem dobrá, našla jsem to téměř okamžitě (ještě štěstí, že existují GPSky).

Menší starší domeček, ale přívětivé prostředí. V čekárně květiny palmovité, pohodlné židle, malování příjemnými, jednoduchými barvami, nic násilného, křiklavého. Na zdi vidí krásné povídání z roku 1896 o cenách dentálních výkonů.

Hned jsem sestřičce říkala, že nemám zlatky ani krejcárky J. Velká zlatá plomba za 4 zlatky, malá jen dvě J, amalgámová 80 krejcarů, guttaperčová prozatímní za 50 krejcárků. Vytržení zoubku s anestezií 1 zlaťáček. Žádná pojišťovna na tyto úkony, a také lidi žili. A kdo na to neměl, šel ke kováři J.

Ordinace velice sterilní, příjemná, se spousty přístroji, v prvé řadě vám paní doktorka udělá fotečku zoubků (tedy měla fakt super dělo J).

Velice příjemná sestřička i paní doktorka, vše detailně vysvětlí, každý zákrok. Byla jsem velice spokojená, i s cenou výkonu, který prováděla. Domluvili jsme se na další návštěvě, kde už mě čeká operace celé pusinky - dásní i zoubků. Neodmítla jsem bezplatnou operaci z důvodu ušetření penízků pojišťovně, ale přeci jen si neumím představit mít pusinku téměř 2 měsíce zašitou, tak jsem zvolila přístrojovou metodu laserem (nebo něčím takovým), kdy se celá operace udělá v jednom dni. Samozřejmě je to placený výkon, který mile ráda zaplatím, protože za nadstandard se vždy platilo, a já na tom nevidím nic divného. Takže mě čeká ještě operace pusinky, o které vás budu určitě informovat. Třeba někdo z vás bude mít také před touto operací, tak abyste věděli, do čeho jdete a tolik se toho nebáli.